9.1.    Holotyp jména nebo vnitrodruhového taxonu je jeden dokladový exemplář nebo ilustrace, které původní autor použil nebo stanovil jako nomenklatorický typ. Pokud byl holotyp zachován, stanovuje použití příslušného jména (viz také Čl. 10).

Poznámka 1.   Jakékoliv stanovení typu provedené původním autorem, je-li jednoznačně vyjádřeno v době původního zveřejnění jména taxonu, je konečné (viz ale Čl. 9.9). Uvedl-li autor jen jeden prvek, musí být přijat jako holotyp. Totéž platí pro materiál zahrnutý dřívějším autorem, je-li nové jméno založeno na dříve zveřejněném popisu nebo diagnóze taxonu. (viz Čl. 7.7 a 7.8).

9.2.    Lektotyp je dokladový exemplář nebo ilustrace (viz Čl. 8.3) stanovená jako nomenklatorický typ v souladu s Čl. 9.9, pokud v době zveřejnění holotyp nebyl označen, pokud se zjistí, že holotyp patří k více než jednomu taxonu, nebo pokud holotyp chybí.

9.3.    Izotyp je každý duplikát holotypu; je to vždy dokladový exemplář.

9.4.    Syntyp je jeden ze dvou nebo více dokladových exemplářů citovaných v protologu , nebyl-li stanoven holotyp nebo pokud jakékoliv dva nebo více dokladové exempláře byly současně stanoveny jako typy.

9.5.    Paratyp je dokladový exemplář citovaný v protologu, který však není ani holotypem, ani izotypem, ani jedním ze syntypů, pokud byly dva nebo více dokladové exempláře stanoveny jako typy.

Příklad 1.  Holotypem jména Rheedia kappleri Eyma, které označuje polygamický druh, je samčí dokladový exemplář sbíraný Kapplerem (593a v herbáři U). Autor stanovil hermafroditický dokladový exemplář sbíraný pracovníky Forestry Service of Surinam jako paratyp (B. W. 1618 v herbáři U).

Poznámka 2.   Nebyl-li určen holotyp, ve většině případů neexistují ani paratypy, protože všechny citované dokladové exempláře jsou syntypy. Jestliže však autor určil dva nebo více dokladových exemplářů jako typy (Čl. 9.4), všechny ostatní citované dokladové exempláře jsou paratypy, a ne syntypy.

9.6.    Neotyp je dokladový exemplář nebo ilustrace (viz Čl. 8.3) vybraná tak, aby sloužila jako nomenklatorický typ v případech, kdy chybí všechen materiál, podle kterého bylo jméno založeno (viz také Čl. 9.11).

9.7.    Epityp je dokladový exemplář nebo ilustrace vybraná tak, aby sloužila jako interpretativní typ, je-li holotyp, lektotyp, dříve určený neotyp nebo všechen původní materiál spojený s platně zveřejněným jménem prokazatelně mnohoznačný a nedá se jednoznačně determinovat (vymezit, určit) k přesnému použití jména taxonu. V případě, že bude ustanoven epityp, musí být výslovně citován holotyp, lektotyp nebo neotyp, který tento epityp doplňuje.

9.8.    Pokud je při stanovení typu použit termín definovaný v Kódu (Čl. 9.1-9.7) v jiném smyslu, než v jakém je definován, je to považováno za chybu, která má být opravena (například použití termínu lektotyp na označení toho, co je ve skutečnosti neotypem).

Příklad 2.   Borssum Waalkes (in Blumea 14: 198. 1966) citoval položku z Linnéova herbáře No. 866.7 (LINN) jako holotyp jména Sida retusa L. (1763). Termín byl použit nesprávně, protože Linné citoval v protologu S. retusa i ilustrace v dílech Plukenet, Phytographia: t. 9, f. 2. 1691, a Rumphius, Herb. Amboin. 6: t. 19. 1750. Protože všechny tři prvky patří do původního materiálu (Čl. 9.9, poznámka pod čarou), použití termínu holotyp, jak to učinil Borssum Waalkes, je chybou a má být opravena na lektotyp.

9.9.    Pokud autor jména druhu nebo vnitrodruhového taxonu neoznačil holotyp, pokud se holotyp ztratil nebo byl zničen nebo pokud se ukázalo, že materiál stanovený jako typ patří k více než jednomu taxonu, je možno stanovit (Čl. 7.10 a 7.11) jako náhradu lektotyp nebo, pokud je to přípustné (Čl. 9.6), neotyp. Lektotyp má vždy přednost před neotypem kromě případu vymezeného Čl. 9.11. Izotyp, existuje-li, musí být vybrán jako lektotyp. Neexistuje-li žádný izotyp, potom musí být lektotyp vybrán ze syntypů, pokud existují. Neexistuje-li ani izotyp, ani syntyp, ani izosyntyp (duplikát syntypu) a  nezachoval-li se žádný jiný prvek původního materiálu, je možno vybrat neotyp.

Poznámka 3.    Stanovil-li autor jména dva nebo více dokladových exemplářů jako typy (např. samčí a samičí exemplář nebo kvetoucí a plodný exemplář atd.), musí být z těchto exemplářů vybrán lektotyp (viz Čl. 9.4).

9.10.     Obsahuje-li typový dokladový exemplář (herbářová položka nebo ekvivalentní preparát) části náležející k více než jednomu taxonu (viz Čl. 9.9), jméno musí zůstat spojeno s tou částí, která nejlépe odpovídá původnímu popisu nebo diagnóze.

Příklad 3.   Typ jména Tillandsia bryoides Griseb. ex Baker (1878) je dokladový exemplář Lorentz 128 v herbáři BM, který se však ukázal být směsí. Smith (in Proc. Amer. Acad. Arts 70: 192. 1935) konal v souladu s tímto pravidlem, když vybral jednu část z Lorentzova sběru jako lektotyp.

9.11.    Ztratil-li se holotyp nebo dříve stanovený lektotyp nebo byl zničen a  lze-li prokázat, že všechen ostatní původní materiál se taxonomicky liší od zničeného typu, je možno vybrat neotyp tak, aby zůstalo zachováno použití jména stanovené předešlou typifikací (viz také Čl  9.12).

9.12.    Neotyp vybraný podle Čl  9.11 je možné změnit, lze-li prokázat, že se taxonomicky liší od holotypu nebo lektotypu, který nahradil.

9.13.    Autor, který jako první stanovil lektotyp nebo neotyp, musí být v tomto výběru následován, ale jeho výběr bude nahražen (změněn),
pokud (a) byl znovu nalezen holotyp nebo v případě neotypu jakýkoliv původní materiál; výběr může být změněn i tehdy,
pokud (b) je možno prokázat, že je ve vážném konfliktu s protologem a je k dispozici jiný prvek, který není v konfliktu s protologem, nebo
pokud (c) výběr nebyl v souladu s Čl.  9.10.

9.14.    Od 1. ledna 1990 je lektotypifikace nebo neotypifikace jména druhu nebo vnitrodruhového taxonu dokladovým exemplářem nebo nepublikovanou ilustrací (viz Čl. 8.3) účinná jen tehdy, pokud je uveden herbář nebo instituce, ve které je typ uchováván.

Doporučení  9A

9A.1.    Typifikace jména, pro které nebyl určen holotyp, by měla být prováděna jen s pochopením pro metodu, kterou autor pracoval; zvláště by mělo být bráno do úvahy, že část materiálu použitá autorem při popisu taxonu nemusí být v jeho vlastním herbáři, dokonce nemusela být ani zachována, a naopak, že ne všechen materiál, který byl zachován v autorově herbáři, musel být použit při popisu taxonu.

9A.2.    Stanovení lektotypu by mělo být provedeno s pochopením skupiny, které se to týká. Jako základní pramen při výběru lektotypu by měly být zohledněny všechny aspekty protologu. Je třeba se vyhnout mechanickým metodám, např. automatickému výběru prvního citovaného dokladového exempláře nebo exempláře sbíraného osobou, podle které je druh pojmenován, jako nevědeckým metodám, které mohou způsobit v budoucnosti zmatky a další změny.

9A.3.    Při výběru lektotypu by měla být dána přednost jakémukoliv náznaku záměru autora, pokud není v rozporu s protologem. Takovými náznaky jsou rukopisné poznámky, anotace herbářových položek, rozpoznatelná vyobrazení, epiteta jako typicus, genuinus atd.

9A.4.     Je-li v protologu citován jen jeden sběr, ale není citována instituce, ve které je tento sběr uložen, potom by se mělo předpokládat, že holotypem je dokladový exemplář uložený v instituci, o které je známo, že tam autor pracoval, pokud neexistují údaje o tom, že autor pracoval i s jinými částmi stejného sběru.

9A.5.    Pokud byly společně s původním popisem nebo diagnózou zahrnuty nebo citovány dva nebo více heterogenní prvky, pak by měl být lektotyp vybrán tak, aby bylo zachováno současné použití jména. Zvláště pokud jiný autor již dříve vybral jeden nebo více prvků jako jiné taxony, zbytek nebo jeho část by měla být ustanovena jako lektotyp, není-li tento prvek v konfliktu s původním popisem nebo diagnózou (viz Čl. 9.13).

9A.6.    Je-li pro jméno fosilního druhu potřebný lektotyp, měl by být, je-li to možné, vybrán dokladový exemplář vyobrazený v době platného zveřejnění jména (viz Čl. 8.4).

Doporučení  9B

9B.1.   Při výběru neotypu by měla být zachována zvláštní opatrnost a měly by být využity důkladné vědomosti, neboť kdo typ vybírá, toho vede jen vlastní úsudek o tom, co nejlépe odpovídá protologu; ukáže-li se později výběr být chybným, nevyhnutelně bude mít za následek další změnu.