Článek 11

11.1.    Každá čeleď nebo každý taxon nižší úrovně v určitém vymezení, postavení a hierarchické úrovni může mít jen jedno správné jméno; zvláštní výjimka platí pro 9 čeledí a jednu podčeleď, pro které jsou přípustná alternativní jména (viz Čl. 18.5 a 19.7). Použití samostatných jmen pro morfologické taxony hub a morfologické rody fosilních rostlin je však přípustné podle Čl. 3.3 a 59.5.

11.2.    Jméno nemá v žádném případě prioritu mimo hierarchickou úroveň, ve které je zveřejněno (viz ale Čl. 53.5).

Příklad 1.     Je-li sekce Campanula sect. Campanopsis R. Br. (Prodr.: 561. 1810) považována za rod, pak její jméno je Wahlenbergia Roth (1821), což je jméno konzervované proti taxonomickému synonymu Cervicina Delile (1813), a ne Campanopsis (R. Br.) Kuntze (1891).

Příklad 2.    Když je varieta Magnolia virginiana var. foetida L. (1753) povýšena na úroveň druhu, jmenuje se M. grandiflora L. (1759), a ne M. foetida (L.) Sarg. (1889).

Příklad 3.    Je-li druh Lythrum intermedium Ledeb. (1822) považován za varietu druhu L. salicaria L. (1753), jmenuje se L. salicaria var. glabrum Ledeb. (Fl. Ross. 2: 127. 1843), a ne L. salicaria var. intermedium (Ledeb.) Koehne (in Bot. Jahrb. Syst. 1: 327. 1881).

Příklad 4.   Jsou-li dvě variety konstituující druh Hemerocallis lilioasphodelus L. (1753), var. flava L. a var. fulva L., považovány za samostatné druhy, ten, který nezahrnuje lektotyp druhového jména, má jméno H. fulva (L.) L. (1762), ale druhý má jméno H. lilioasphodelus L., které má v úrovni druhu prioritu před H. flava (L.) L. (1762).

11.3.    Pro každý taxon v hierarchické úrovni od čeledi po rod včetně je správným jménem nejstarší oprávněné jméno ve stejné hierarchické úrovni, s výjimkou případů omezení priority konzervací (viz Čl. 14) nebo tam, kde jsou uplatněna ustanovení Čl. 11.7, 15, 19.4, 56, 57 nebo 59.

Příklad 5.    Jsou-li rody Aesculus L. (1753), Pavia Mill. (1754), Macrothyrsus Spach (1834) a Calothyrsus Spach (1834) považovány za jediný rod, pak jeho jméno je Aesculus L.

11.4.    Pro každý taxon v úrovni nižší než rod je správným jménem kombinace posledního epiteta nejstaršího oprávněného jména taxonu ve stejné hierarchické úrovni se správným jménem rodu nebo druhu, ke kterému je taxon přiřazován, s výjimkou
(a) případů omezení priority podle Čl. 14, 15, 56 nebo 57,
(b) pokud by výsledná kombinace byla neplatná podle Čl. 32.1(b) nebo neoprávněná podle Čl. 53,
(c) pokud Čl. 11.7, 22.1, 26.1 nebo 59 přikazují, že musí být použita jiná kombinace.

Příklad 6.     Je-li je sekce Primula sect. Dionysiopsis Pax (in Jahresber. Schles. Ges. Vaterländ. Kultur 87: 20. 1909) přeřazena do rodu Dionysia Fenzl, stává se D. sect. Dionysiopsis (Pax) Melch. (in Mitt. Thüring. Bot. Vereins 50: 164-168. 1943); náhradní jméno D. sect. Ariadna Wendelbo (in Bot. Not. 112: 496. 1959) je neoprávněné.

Příklad 7.    Je-li druh Antirrhinum spurium L. (1753) přeřazen do rodu Linaria Mill., jeho jméno je L. spuria (L.) Mill. (1768).

Příklad 8.    Když Cassini přeřazoval druh Serratula chamaepeuce L. (1753) do rodu Ptilostemon Cass., neoprávně jej nazval P. muticus Cass. (1826). Správné jméno v tomto rodu je P. chamaepeuce (L.) Less. (1832).

Příklad 9.    Je-li druh Spartium biflorum Desf. (1798) přeřazen do rodu Cytisus Desf., nemůže být pojmenován jako C. biflorus, protože existuje dříve platně zveřejněné jméno C. biflorus L'Hér. (1791); bylo tedy správně navrženo náhradní jméno C. fontanesii Spach (1849).

Příklad 10.    Je-li druh Spergula stricta Sw. (1799) přeřazen do rodu Arenaria L., jeho jméno je A. uliginosa Schleich. ex Schltdl. (1808), protože existuje jméno A. stricta Michx. (1803), založené na odlišném typu; při dalším přeřazení do rodu Minuartia je epiteton stricta opět dostupné a druh má potom jméno M. stricta (Sw.) Hiern (1899).

Příklad 11.    Je-li druh Arum dracunculus L. (1753) přeřazen do rodu Dracunculus Mill., jeho jméno je D. vulgaris Schott (1832), protože použití Linného epiteta by vytvořilo tautonymum. (tautos = týž, stejný; pozn. V.P.)

Příklad 12.    Když byl druh Cucubalus behen L. (1753) přeřazen do rodu Behen Moench, byl oprávněně přejmenován na B. vulgaris Moench (1794), aby nedošlo ke vzniku tautonyma "B. behen". V rodu Silene L. není epiteton behen dostupné, protože existuje jméno S. behen L. (1753). Proto bylo navrženo náhradní jméno S. cucubalus Wibel (1799). Avšak toto jméno je neoprávněné, neboť bylo dostupné epiteton vulgaris. V rodu Silene je správné jméno S. vulgaris (Moench) Garcke (1869).

Příklad 13.    Je-li varieta Helianthemum italicum var. micranthum Gren. & Godr. (Fl. France 1: 171. 1847) přeřazena jako varieta do druhu H. penicillatum Thibaud ex Dunal, ponechává si své epiteton a má jméno H. penicillatum var. micranthum (Gren. & Godr.) Grosser (in Engler, Pflanzenr. 14: 115. 1903).

11.5.    Je-li pro jakýkoli taxon v úrovni čeledi nebo nižší možný výběr mezi dvěma oprávněnými jmény stejné priority v odpovídající hierarchické úrovni nebo mezi dostupnými posledními epitety jmen stejné priority v odpovídající hierarchické úrovni, pak první takový výběr, který je účinně zveřejněn (Čl. 29, 30, 31), stanovuje prioritu vybraného jména a jakékoli oprávněné kombinace se stejným typem a posledním epitetem v této hierarchické úrovni před jiným konkurujícím jménem (nebo jmény) (viz ale Čl. 11.6).

Poznámka 1.    Výběr podle Čl. 11.5 je uskutečňován tím, že je přijato jedno z konkurujících jmen nebo jeho poslední epiteton v požadované kombinaci a současně jsou zbývající jména nebo jejich nomenklatorická synonyma zamítnuta nebo zařazena do synonymiky.

Příklad 14.    Dojde-li ke spojení rodů Dentaria L. (1753) a Cardamine L. (1753), výsledný rod má jméno Cardamine, protože toto jméno vybral Crantz (Cl. Crucif. Emend.: 126. 1769), který tyto rody spojil jako první.

Příklad 15.    Dojde-li ke spojení rodů Entoloma (Fr. ex Rabenh.) P. Kumm. (1871), Leptonia (Fr.: Fr.) P. Kumm. (1871), Eccilia (Fr.: Fr.) P. Kumm. (1871), Nolanea (Fr.: Fr.) P. Kumm. (1871) a Claudopus Gillet (1876), pak musí být pro tento rod použito jedno z jmen, která Kummer zveřejnil současně. Tento výběr provedl Donk (in Bull. Jard. Bot. Buitenzorg, ser. 3, 18(1): 157. 1949); vybral rodové jméno Entoloma, které je v důsledku toho považováno za prioritní před ostatními jmény.

Příklad 16.    Brown (in Tuckey, Narr. Exp. Congo: 484. 1818) byl první, kdo spojil druhy Waltheria americana L. (1753) a W. indica L. (1753). Pro spojený druh přijal jméno W. indica, které je v důsledku toho považováno za prioritní před jménem W. americana.

Příklad 17.    Když Baillon (in Adansonia 3: 162. 1863) jako první spojil druhy Sclerocroton integerrimus Hochst. (1845) a S. reticulatus Hochst. (1845), přijal pro spojený druh jméno Stillingia integerrima (Hochst.) Baill. V důsledku toho je jméno Sclerocroton integerrimus považováno za prioritní před jménem S. reticulatus bez ohledu na rod, do ktorého je tento druh zařazován (Sclerocroton, Stillingia, Excoecaria, Sapium).

Příklad 18.    Linné (1753) současně zveřejnil jména Verbesina alba a V. prostrata. Puzději (1771) zveřejnil jméno Eclipta erecta, které je neoprávněné (protože v jeho synonymice bylo citováno jméno V. alba), a E. prostrata založené na jménu V. prostrata. První spojil tyto taxony Roxburgh (Fl. Ind. 3: 438. 1832), který přijal jméno E. prostrata (L.) L. V důsledku toho je jméno V. prostrata považováno za prioritní před jménem V. alba.

Příklad 19.    Donia speciosa a D. formosa, které současně zveřejnil Don (1832), Lindley (1835) neoprávněně přejmenoval na Clianthus oxleyi a C. dampieri. Brown (1849) spojil oba druhy do jednoho a přijal pro něj neoprávněné jméno C. dampieri, citujíce D. speciosa a C. oxleyi jako synonyma; jeho výběr však neodpovídal Čl. 11.5. Jméno C. speciosus (D. Don) Asch. & Graebn. (1909) zveřejněné s D. speciosa a C. dampieri jako synonymy je neoprávněné mladší homonymum jména C. speciosus (Endl.) Steud. (1840), tedy ani v tomto případě výběr neodpovídal podmínkám Čl. 11.5. Ford & Vickery (1950) zveřejnili oprávněnou kombinaci C. formosus (D. Don) Ford & Vickery, citujíce přitom D. formosa a D. speciosa jako synonyma; ale protože epiteton druhého z nich nebylo v rodu Clianthus dostupné, výběr zde nebyl možný, a proto zde ani nebyl aplikován Čl. 11.5. Thompson (1990) byl první, kdo provedl přijatelný výběr, když zveřejnil jméno Swainsona formosa (D. Don) Joy Thomps. a D. speciosa uvedl jako synonymum.

11.6.    Autonymum je považováno za prioritní před jménem nebo jmény stejného data a hierarchické úrovně, která ho ustanovila.

Poznámka 2.    Je-li poslední epiteton autonyma použito v nové kombinaci ve smyslu Čl. 11.6, bazionymem této kombinace je jméno, ze kterého je autonymum odvozeno, nebo jeho bazionym, existuje-li nějaký.

Příklad 20.    Druh Heracleum sibiricum L. (1753) zahrnuje H. sibiricum subsp. lecokii (Godr. & Gren.) Nyman (Consp. Fl. Europ.: 290. 1879) a H. sibiricum subsp. sibiricum, automaticky ustanovené ve stejné době. Je-li H. sibiricum zahrnuto do H. sphondylium L. (1753) jako poddruh, správné jméno pro tento taxon je H. sphondylium subsp. sibiricum (L.) Simonk. (Enum. Fl. Transsilv.: 266. 1887), a ne subsp. lecokii bez ohledu na to, zda je poddruh subsp. lecokii považován za odlišný nebo ne.

Příklad 21.    Zveřejnění kombinace Salix tristis var. microphylla Andersson (Salices Bor.- Amer.: 21. 1858) automaticky utvořilo autonymum S. tristis Aiton (1789) var. tristis. Je-li druh S. tristis včetně var. microphylla považován za varietu druhu S. humilis Marshall (1785), správné jméno je S. humilis var. tristis (Aiton) Griggs (in Proc. Ohio Acad. Sci. 4: 301. 1905). Avšak jsou-li obě variety druhu S. tristis považovány za variety druhu S. humilis, pak se používají obě jména, a to S. humilis var. tristis a S. humilis var. microphylla (Andersson) Fernald (in Rhodora 48: 46. 1946).

Příklad 22.    V klasifikaci, kterou přijali Rollins a Shaw, druh Lesquerella lasiocarpa (Hook. ex A. Gray) S. Watson (1888) zahrnuje dva poddruhy, a to subsp. lasiocarpa (který zahrnuje typ jména druhu a je citován bez autora) a subsp. berlandieri (A. Gray) Rollins & E. A. Shaw. Druhý poddruh zahrnuje dvě variety. V této klasifikaci správné jméno variety, která zahrnuje typ subsp. berlandieri, je L. lasiocarpa var. berlandieri (A. Gray) Payson (1922), a ne L. lasiocarpa var. berlandieri (citované bez autora), ani L. lasiocarpa var. hispida (S. Watson) Rollins & E. A. Shaw (1972) založené na Synthlipsis berlandieri var. hispida S. Watson (1882), protože zveřejnění tohoto posledně uvedeného jména ustanovilo autonymum S. berlandieri A. Gray var. berlandieri, které je v úrovni variety považováno za prioritní před var. hispida.

11.7.   Jména rostlin (s výjimkou řas) založená na nefosilních typech jsou považována za prioritní před jmény stejné hierarchické úrovně založenými na fosilních (nebo subfosilních) typech.

Příklad 23.    Je-li nefosilní rod Platycarya Siebold & Zucc. (1843) spojen s fosilním rodem Petrophiloides Bowerb. (1840), pro spojený rod bude přijato jméno Platycarya, přestože je antedatováno jménem Petrophiloides.

Příklad 24.    Rodové jméno Metasequoia Miki (1941) bylo založeno na fosilním typu jména M. disticha (Heer) Miki. Po objevu nefosilního druhu M. glyptostroboides Hu & W. C. Cheng byla odsouhlasena konzervace jména Metasequoia Hu & W. C. Cheng (1948) založeného na nefosilním typu. Bez tohoto kroku by jakékoliv nové rodové jméno založené na M. glyptostroboides muselo být považováno za prioritní před jménem Metasequoia Miki.

11.8.    Co se týče priority, jména hybridů v latinském tvaru se řídí stejnými pravidly, jako jména v latinském tvaru pro nehybridní taxony v odpovídající hierarchické úrovni.

Příklad 25.    Jméno ´ Solidaster H. R. Wehrh. (1932) antedatuje jméno ´ Asterago Everett (1937) pro hybrid Aster L. ´ Solidago L.

Příklad 26.    Jméno ´ Gaulnettya Marchant (1937) antedatuje jméno ´ Gaulthettya Camp (1939) pro hybrid Gaultheria L. ´ Pernettya Gaudich.

Příklad 27.    Jméno Anemone ´ hybrida Paxton (1848) antedatuje A. ´ elegans Decne. (1852), pro sp. jako binom pro hybridy odvozené z A. hupehensis (Lemoine & E. Lemoine) Lemoine & E. Lemoine ´ A. vitifolia Buch.- Ham. ex DC.

Příklad 28.    Camus (in Bull. Mus. Natl. Hist. Nat. 33: 538. 1927) zveřejnil jméno ´ Agroelymus A. Camus jako jméno pro hybridní rod [nothogenus] bez latinského popisu nebo diagnózy, přičemž uvedl jen jména rodičů tohoto hybridu (Agropyron Gaertn. a Elymus L.). Rousseau (in Mém. Jard. Bot. Montréal 29: 10-11. 1952) zveřejnil latinskou diagnózu, protože pode tehdy platného Kódu (Stockholm 1953) jméno nebylo platně zveřejněno. Avšak datum platného zveřejnění podle tohoto Kódu (Čl. H.9) je rok 1927, a ne 1952; jméno zveřejněné Camusem antedatuje také jméno ´ Elymopyrum Cugnac (in Bull. Soc. Hist. Nat. Ardennes 33: 14. 1938), které je doprovázeno údajem o rodičích a popisem ve francouzštině, ale ne v latině.

11.9.    Zásada priority není závazná pro jména taxonů nad úrovní čeledi (viz ale Dop. 16B).