Článek 23

23.1.    Jméno druhu je spojení (kombinace) dvou slov skládající se z jména rodu, za nímž následuje jedno druhové epiteton ve tvaru přídavného jména, nebo podstatného jména ve druhém pádu, nebo jako přístavku nebo skupiny slov. Nemůže to však být ani frázové jméno složené z jednoho nebo více popisných podstatných jmen a s nimi spojených přídavných jmen v ablativu viz Čl. 23.6 (a)), ani jiná nepravidelně utvořená označení (viz Čl. 23.6 (c)). Skládá-li se epiteton ze dvou nebo více slov, musí být spojena pomlčkou. Nebylo-li epiteton při svém zveřejnění takto spojeno, nemá být zamítnuto, ale při jeho použití musí být tato slova buď psána společně, nebo spojena pomlčkou, jak je uvedeno v Čl. 60.9.

23.2.    Epiteton v jménu druhu může pocházet z jakéhokoliv pramene a může být vytvořeno dokonce i uměle (viz ale Čl. 60.1).

Příklad 1.    Cornus sanguinea, Dianthus monspessulanus, Papaver rhoeas, Uromyces fabae, Fumaria gussonei, Geranium robertianum, Embelia sarasiniorum, Atropa bella-donna, Impatiens noli-tangere, Adiantum capillus-veneris, Spondias mombin (nesklonné epiteton).

23.3.    Symboly tvořící součást druhových epitet navržených Linnéem nezpůsobují neplatnost příslušných jmen, ale musí být rozepsány slovně.

Příklad 2.    Scandix pecten L. má být rozepsán jako Scandix pecten-veneris; Veronica anagallis L. má být rozepsána jako Veronica anagallis-aquatica.

23.4.    Druhové epiteton nesmí přesně opakovat rodové jméno, ať už s rozepsaným symbolem nebo bez něj (tautonymum).

Příklad 3.    "Linaria linaria" a "Nasturtium nasturtium-aquaticum" jsou v rozporu s tímto pravidlem, tedy nemohou být platně zveřejněné.

23.5.    Je-li druhové epiteton ve tvaru přídavného jména a není použito jako podstatné jméno, gramaticky se shoduje s rodovým jménem (viz Čl. 32.6).

Příklad 4.    Helleborus niger L., Brassica nigra (L.) W. D. J. Koch, Verbascum nigrum L.; Vinca major L., Tropaeolum majus L.; Rubus amnicola Blanch. ("amnicolus"),druhové epiteton je zde latinské podstatné jméno; Peridermium balsameum Peck i Gloeosporium balsameae Davis jsou odvozeny od epiteta jména Abies balsamea (L.) Mill., které je ve druhém případě považováno za podstatné jméno.

23.6.    Následující označení není možno považovat za jména druhů:

1. Popisná označení skládající se z rodového jména, za kterým následuje frázové jméno (Linného nomen specificum legitimum) složené z jednoho nebo více popisných podstatných jmen a s nimi spojených přídavných jmen v ablativu.

Příklad 5.    Smilax "caule inermi" (Aublet, Hist. Pl. Guiane 2, Tabl.: 27. 1775) je zkrácený popisný odkaz na nedokonale známý druh, který nedostal v textu dvouslovné označení, ale bylo na něj odkázáno jen prostřednictvím frázového jména citovaného z Burmanova díla.

2. Jiná označení druhů skládající se z rodového jména a jednoho nebo více slov, která byla zamýšlena jako druhová epiteta.

Příklad 6.    Viola "qualis" (Krocker, Fl. Siles. 2: 512, 517. 1790); Urtica "dubia?" (Forsskĺl, Fl. Aegypt.-Arab.: cxxi. 1775); slovo "dubia?" bylo opakovaně použito ve Forsskĺlově díle pro druhy, které nebylo možno spolehlivě identifikovat.

Příklad 7.    Atriplex "nova" (Winterl, Index Hort. Bot. Univ. Hung.: fol. A [8] recto et verso. 1788); slovo "nova" (nová) zde bylo použito u čtyř různých druhů rodu Atriplex. Avšak v jménu Artemisia nova A. Nelson (in Bull. Torrey Bot. Club 27: 274. 1900) bylo slovo nova zamýšleno jako druhové epiteton; tento druh byl nově odlišen od jiných.

Příklad 8.    Cornus "gharaf" (Forsskĺl, Fl. Aegypt.-Arab.: xci, xcvi. 1775) je dočasné označení nezamýšlené jako druhové jméno. Dočasné označení ve Forsskĺlově díle je původní označení (pro přijatý taxon, a tedy ne "provizorní jméno", tak jak je definováno v Čl. 34.1(b)) s lidovým názvem na místě epiteta, který není použit jako epiteton v části díla zvané „Centuriae“. Elcaja "roka" (Forsskĺl, Fl. Aegypt.-Arab.: xcv. 1775) je jiným příkladem takovéhoto dočasného označení; v jiných částech díla (p. c., cxvi, 127) není tento druh pojmenován.

Příklad 9.    U Agaricus "octogesimus nonus" a Boletus "vicesimus sextus" (Schaeffer, Fung. Bavar. Palat. Nasc. 1: t. 100. 1762; 2: t. 137. 1763) za rodovými jmény následují řadové číslovky použité k odpočítávání. Odpovídající druhy dostaly platná jména A. cinereus Schaeff. a B. ungulatus Schaeff. v posledním svazku stejného díla (1774).

3. Označení druhů sestavená z rodového jména, za kterým následují dvě nebo více přídavných jmen v prvním pádu.

Příklad 10.    Salvia "africana coerulea" (Linnaeus, Sp. Pl.: 26. 1753) a Gnaphalium "fruticosum flavum" (Forsskĺl, Fl. Aegypt.-Arab.: cxix. 1775) jsou rodová jména, za kterými následují dvě přídavná jména v prvním pádu. Nemají být považována za druhová jména.

Příklad 11.    Rhamnus "vitis idaea" Burm. f. (Fl. Ind.: 61. 1768) je třeba považovat za druhové jméno, protože za rodovým jménem následuje podstatné jméno a přídavné jméno, obě v prvním pádu; tato slova musí být spojena pomlčkou (R. vitis-idaea) podle ustanovení Čl. 23.1 a 60.9. U Anthyllis "Barba jovis" L. (Sp. Pl.: 720. 1753) za rodovým jménem následují podstatná jména v prvním a druhém pádu, která musí být spojena pomlčkou (A. barba-jovis). Podobně Hyacinthus "non scriptus" L. (Sp. Pl.: 316. 1753), kde za rodovým jménem následuje záporná částice a trpné příčestí použité jako přídavné jméno, má být opraven na H. non-scriptus. Stejně tak Impatiens "noli tangere" L. (Sp. Pl.: 938. 1753), kde za rodovým jménem následujú dvě slovesa, má být opraven na I. noli-tangere.

Příklad 12.    Podobně u Narcissus "Pseudo Narcissus" L. (Sp. Pl.: 289. 1753) za rodovým jménem následuje oddělený prefix (předpona) a podstatné jméno v prvním pádu, proto jméno musí být opraveno podle ustanovení Čl. 23.1 a 60.9 na N. pseudonarcissus.

4. Formule označující hybridy (viz Čl. H.10.3).

23.7.    Frázová jména použitá Linnéem jako druhová epiteta (nomina trivialia) mají být považována za pravopisné (ortografické) chyby, které mají být opraveny v souladu s tím, jak tato jména později používal sám Linné.

Příklad 13.    Apocynum "fol. [foliis] androsaemi" L. musí být citován jako A. androsaemifolium L. (Sp. Pl.: 213. 1753 [corr. L., Syst. Nat., ed. 10, 2: 946. 1759]) a Mussaenda "fr. [fructu] frondoso" L. jako M. frondosa L. (Sp. Pl.: 177. 1753 [corr. L., Syst. Nat., ed. 10, 2: 931. 1759]).

23.8.    Je-li označení druhu ve smyslu Čl. 23.6 neurčité, postupuje se podle ustáleného zvyku (Pre. 10).

*Příklad 14.    Polypodium "F. mas", P. "F. femina" a P. "F. fragile" (Linnaeus, Sp. Pl.: 1090-1091. 1753) musí být v souladu s ustáleným zvykem považovány za P. filix-mas L., P. filix--femina L. a P. fragile. Podobně Cambogia "G. gutta" má být považována za C. gummi-gutta L. (Gen. Pl.: [522]. 1754). Vsuvky "Trich." [Trichomanes] a "M." [Melilotus] ve jménech Linného druhů rodů Asplenium a Trifolium mají být vynechána, takže jména ve tvaru např. Asplenium "Trich. dentatum" a Trifolium "M. indica" jsou považována za A. dentatum L. a T. indicum L. (Sp. Pl.: 765, 1080. 1753).

Doporučení 23A

23A.1.    Jména osob i jména zemí a lokalit použitá v druhových epitetech by měla mít tvar podstatného jména ve druhém pádu (clusii, porsildiorum, saharae) nebo přídavného jména (clusianus, dahuricus) (viz také Čl. 60, Dop. 60C a D).

23A.2.    Autoři by se měli vyhýbat použití tvarů druhého pádu podstatného jména a prvního pádu přídavného jména, odvozených ze stejného slova k označení dvou různých druhů stejného rodu (např. Lysimachia hemsleyana Oliv. a L. hemsleyi Franch.).

23A.3.    Při tvorbě druhových epitet by se autoři měli přizpůsobit následujícím doporučením:

1. Používat, pokud je to možné, latinské koncovky.
2. Vyhýbat se epitetům, která jsou příliš dlouhá nebo v latině těžce vyslovitelná.
3. Netvořit epiteta spojením slov různých jazyků.
4. Vyhýbat se epitetům vytvořeným ze dvou nebo více slov spojených pomlčkou.
5. Vyhýbat se epitetům, která mají stejný význam jako rodové jméno (pleonasmy - sl. souznačná).
6. Vyhýbat se epitetům, která vyjadřují znak společný všem nebo téměř všem druhům rodu.
7. Vyhýbat se ve stejném rodu použití příliš podobných epitet, zvláště takových, která se liší jen v posledních písmenech nebo polohou dvou písmen.
8. Vyhýbat se epitetům, která byla již dříve použita v blízce příbuzném rodu.
9. Epiteta nepublikovaných jmen, nalezených v korespondenci, cestovních poznámkách, na herbářových etiketách a v podobných pramenech, je možno použít s uvedením jejich autorů jen v případě, souhlasí-li autoři se zveřejněním (viz Dop. 34A).
10. Vyhýbat se použití jmen málo známých nebo velmi malých lokalit, pokud rozšíření druhu není zcela lokální.