Článek 46

46.1.  Aby bylo označení jména taxonu přesné a úplné a aby bylo datum jeho platného zveřejnění lehce ověřitelné, je nutno uvést jméno autora (nebo autorů), který příslušné jméno platně zveřejnil, pokud nejsou uplatněna ustanovení pro autonyma (Čl. 22.1 a 26.1).

Příklad 1.  Rosaceae Juss., Rosa L., Rosa gallica L., Rosa gallica var. eriostyla R. Keller, Rosa gallica L. var. gallica.

46.2.  Jméno nového taxonu musí být přisouzeno tomu autorovi nebo těm autorům, jemuž nebo jimž bylo připsáno jméno a současně i popis nebo diagnóza uvádějící jméno v platnost, a to i tehdy, je-li autorství publikace odlišné. Nová kombinace nebo nomen novum musí být přisouzena tomu autorovi nebo těm autorům, jimž bylo připsáno, je-li v publikaci, ve které se objevila, výslovně uvedeno, že příslušný autor nebo autoři k této publikaci nějakým způsobem přispěli. Bez ohledu na Čl. 46.4 autorství nového jména nebo kombinace musí být vždy přijato tak, jak je připsáno, i když se liší od autorství publikace, pokud alespoň jeden autor je společný oběma.

Příklad 2.  Jméno Viburnum ternatum bylo zveřejněno v díle Sargent, Trees & Shrubs 2: 37. 1907. Bylo připsáno „Rehd.“ a celý výklad o tomto druhu byl pod příslušným článkem podepsán jménem „Alfred Rehder“. Jméno se tedy cituje jako V. ternatum Rehder.

Příklad 3.  V článku Hilliard & Burtt (1986) byla jména nových druhů v rodu Schoenoxiphium včetně druhu S. altum připsána Kukkonenovi. Tomu předcházelo vyhlášení „Následující diagnostické popisy nových druhů poskytl dr. I. Kukkonen, aby bylo možno tato jména použít “. Jméno je tedy citováno jako S. altum Kukkonen.

Příklad 4.  V práci Torrey & Gray (1838) byla jména Calyptridium a C. monandrum připsána „Nutt. mss.“ a jejich popisy byly uvedeny v úvozovkách, které označovaly, že je psal Nuttall, jak bylo uvedeno i v předmluvě k práci. Jména jsou tedy citována jako Calyptridium Nutt. a C. monandrum Nutt.

Příklad 5.  Jméno Brachystelma zveřejnil Sims (1822), který je nepřímo připsal Brownovi; na konci rodové diagnózy uvedl „Brown, Mscr.“, čímž naznačil, že diagnózu psal Brown. Jméno je tedy citováno jako Brachystelma R. Br.

Příklad 6.  Green (1985) připsal novou kombinaci Neotysonia phyllostegia Paulovi G. Wilsonovi a na jiném místě téže publikace mu poděkoval za spolupráci. Jméno je tedy citováno jako N. phyllostegia (F. Muell.) Paul G. Wilson.

Příklad 7.  Autorství jména Steyerbromelia discolor L. B. Sm. & H. Rob. (1984) je přijímáno tak, jak bylo původně připsáno, byť nový druh byl popsán v článku, jehož autorem byl pouze Smith. Totéž je uplatňováno u nové kombinace Sophora tomentosa subsp. occidentalis (L.) Brummitt (in Kirkia 5: 265. 1966), která byla takto připsána a zveřejněna v článku, jehož autory byli Brummitt a Gillett.

Poznámka 1.  Pokud je autorství jména odlišné od autorství publikace, v níž je jméno platně zveřejněno, obě citovaná autorství jsou někdy spojena slovem „in“. V takovém případě „in“ a následující údaje jsou součástí bibliografické citace; pokud není citováno místo zveřejnění, je lepší je vynechat.

46.3.  Ve smyslu tohoto článku připsání jména je přímé spojení jména osoby nebo osob s novým jménem nebo s popisem nebo diagnózou nového taxonu. Připsáním není uvedení autorova jména v seznamu synonym a není jím ani odkaz na bazionym nebo na nahrazené synonymum (včetně bibliografických chyb), ani odkaz na homonymum, ani formální chyba.

Příklad 8.  Hypnum crassinervium Wilson (1833) nebylo připsáno Taylorovi tím, že Wilson citoval v seznamu synonym „Hypnum crassinervium Dr. Taylor's MS“.

Příklad 9.  Jméno Lichen debilis Sm. (1812) nebylo připsáno Turnerovi a Borrerovi tím, že Smith citoval jako synonymum „Calicium debile Turn. and Borr. Mss.“

Příklad 10.  Když Opiz (1852) napsal „ Hemisphace Bentham“, nepřipsal tím rodové jméno Benthamovi, ale uvedl nepřímý odkaz na bazionym Salvia sect. Hemisphace Benth. (viz Čl. 32, Př. 5).

Příklad 11.  Když Brotherus (1907) zveřejnil jméno „ Dichelodontium nitidulum Hooker & Wilson“, uvedl nepřímý odkaz na bazionym Leucodon nitidulus Hook. f. & Wilson, ale nepřipsal tím novou kombinaci Hookerovi a Wilsonovi. Připsal však těmto autorům současně zveřejněné jméno jeho nového rodu Dichelodontium.

Příklad 12.  Když Sidorot (1872) uvedl „ Lemanea Bory“, zveřejnil ve skutečnosti mladší homonymum (viz Čl. 48, Př. 1). Jeho odkaz na Boryho není tedy připsáním mladšího homonyma Lemanea Sidorot Borymu.

46.4.  Jméno nového taxónu musí být přisouzeno autorovi nebo autorům publikace, v níž se objevilo, v případě, že jinému autorovi nebo jiným autorům bylo připsáno pouze toto jméno ale ne popis nebo diagnóza uvádějící jméno v platnost. Nová kombinace nebo nomen novum musí být přisouzeno autorovi nebo autorům publikace, v níž bylo zveřejněno, ikdyž bylo připsáno jinému autorovi nebo autorům, nebylo-li v publikaci uvedeno prohlášení, že autor nebo autoři, jimž bylo jméno připsáno, přispěli nějakým způsobem k této publikaci. Avšak v obou případech je možné autorství, tak jak bylo připsáno, uvést před „ex“, za nímž následuje jméno autora nebo jména autorů, kteří jméno zveřejnili.

Příklad 13.  Seemann (1865) zveřejnil jméno Gossypium tomentosum „Nutt. mss.“, za nímž následoval popis uvádějící jméno v platnost, ale ten nebyl připsán Nuttallovi; jméno je možno citovat buď jako Gossypium tomentosum Nutt. ex Seem., nebo jako G. tomentosum Seem.

Příklad 14.  Jméno Lithocarpus polystachyus, které zveřejnil Rehder (1919), byolo založeno na jménu Quercus polystachya A. DC. (1864), připsaném Candollem jako „Wall.! list n. 2789“, které bylo ale nomen nudum; Rehderovu kombinaci je možno citovat buď jako L. polystachyus (Wall. ex A. DC.) Rehder, nebo jako L. polystachyus (A. DC.) Rehder.

Příklad 15.  Lilium tianschanicum popsal Grubov (1977) jako nový druh a jeho jméno připsal Ivanové; protože neexistuje žádný údaj o tom, že Ivanova poskytla popis uvádějící jméno v platnost, jméno je možno citovat jen jako L. tianschanicum N. A. Ivanova ex Grubov nebo L. tianschanicum Grubov.

Příklad 16.  V článku Boufford, Tsi & Wang (1990) bylo jméno Rubus fanjingshanensis připsáno Luovi bez jakéhokoli údaje, že Lu poskytl popis; jméno má být přisouzeno buď autorům Boufford & al., nebo L. T. Lu ex Boufford & al.

Příklad 17.  Green (1985) přisal novou kombinaci Tersonia cyathiflora „(Fenzl) A. S. George“; protože Green nikde neuvedl, že by George nějakým způsobem přispěl k publikaci, autor kombince musí být citován buď jako A. S. George ex J. W. Green, nebo jen J. W. Green.

46.5.  Citace autora, který zveřejnil jméno před počátečním bodem dané skupiny, může být uvedena pomocí výrazu „ex“. U skupin s počátečním bodem pozdějším než 1753, kdy byla prvním autorem, jenž jméno platně zveřejnil, změněna hierarchická úroveň nebo taxonomické postavení jména pocházejícího z období před počátečním bodem nomenklatury, jméno autora z období před počátečním bodem nomenklatury může být uvedeno v závorce, za kterou následuje „ex“.

Příklad 18.  Linné (1753) připsal jméno Lupinus Tournefortovi, autorovi z období před počátečním bodem; jméno může být citováno jako Lupinus Tourn. ex L. (1753) nebo Lupinus L.

Příklad 19.  Jméno Lyngbya glutinosa C. Agardh (Syst. Alg.: 73. 1824) bylo převzato Gomontem v publikaci, která je počátečním bodem nomenklatury „Nostocaceae heterocysteae“ (in Ann. Sci. Nat., Bot., ser. 7, 15: 339. 1892), jako Hydrocoleum glutinosum. Toto jméno může být citováno jako H. glutinosum (C. Agardh) ex Gomont.

46.6.  Pri určování správné autorské citace se zohledňují pouze údaje obsažené v publikaci (jak je definována v Čl. 35.4), kde bylo jméno platně zveřejněno, včetně připsání jména, prohlášení v úvodu, titulu, poděkování, jakož i typografických a stylistických odlišností v textu.

Příklad 20.  Jména poprvé zveřejněná v díle Britton & Brown, Illustrated flora of the northern United States (1896-1898; ed. 2, 1913), pokud nejsou připsána pouze Brittonovi (viz Čl. 46.2), musí být přisouzena autorům „Britton & A. Br.“, protože titulní strana přisuzuje dílo oběma, ač je obecně známo, že se A. Brown nezúčastnil při jeho psaní.

Příklad 21.  Ačkoli jsou popisy v díle Aiton, Hortus Kewensis (1789) všeobecně považovány za napsané Solanderem nebo Dryanderem, jména zde zveřejněných nových taxonů musí být přisouzena Aitonovi, který je uveden jako autor díla, s výjimkou případů, kdy jsou v díle jak jméno, tak i popis připsány někomu jinému.

Příklad 22.  Jméno Andreaea angustata bylo zveřejněno v díle Limpricht (1885) s připsáním „nov. sp. Lindb. in litt. ad Breidler 1884“, avšak v díle není žádný údaj o tom, že by Lindberg poskytl popis uvádějící jméno v platnost. Autorství má být tedy citováno buď jako „Limpr.“, nebo „Lindb. ex Limpr.“.

Poznámka 2.  Autoři, kteří zveřejňují nová jména a přejí si, aby jména jiných osob uvedená před výrazem „ex“ předcházela jejich jména v autorské citaci, mohou použít citaci s „ex“ v protologu.

Příklad 23.  Při uvedení jména Nothotsuga v platnost citoval Page (1989) jméno jako „ Nothotsuga H.-H. Hu ex C. N. Page“, přičemž uvedl, že Hu toto jméno zveřejnil v roce 1951 jako nomen nudum; jméno může být přisouzeno buď autorům Hu ex C. N. Page, nebo jen autorovi C. N. Page.

Příklad 24.  Atwood (1981) připsal jméno nového druhu Maxillaria mombachoënsis autorům „Heller ex Atwood“ s poznámkou, že druh byl původně pojmenován Hellerem, který později zemřel. Jméno může být přisouzeno buď autorům jako A. H. Heller ex J. T. Atwood, nebo jen autorovi J. T. Atwoodovi.

Doporučení 46A

46A.1.  Jména autorů umístěná za jmény rostlin, pokud nejsou velmi krátká, je možno zkrátit. Přitom se vynechávají ty části jména, které nejsou jeho neoddělitelnou součástí; první písmena se uvádějí vždy (Lam. pro J. B. P. A. Monet Chevalier de Lamarck, ale De Wild. pro E. De Wildeman).

46A.2.  Je-li jednoslabičné jméno dostatečně dlouhé, aby bylo užitečné je zkrátit, měly by být uvedeny pouze dvě první souhlásky (Fr. pro jméno Elias Magnus Fries); má-li jméno dvě nebo více slabik, měla by být uvedena první slabika a první písmeno následující slabiky nebo její dvě písmena, jsou-li to souhlásky (Juss. pro jméno Jussieu, Rich. pro jméno Richard).

46A.3.  Je-li potřebné uvést větší část jména, aby se předešlo záměnám mezi jmény začínajícími stejnou slabikou, mělo by být postupováno stejným způsobem. Například by měly být uvedeny dvě první slabiky jména spolu s první nebo prvními dvěmi souhláskami třetí slabiky nebo by měla být přidána jedna charakteristická souhláska z posledních souhlásek jména (Bertol. pro jméno Bertoloni na odlišení od jména Bertero; Michx. pro jméno Michaux na odlišení od jména Micheli).

46A.4.  Rodná jména nebo druhotná označení sloužící k odlišení dvou botaniků se stejným jménem by měla být krácena stejným způsobem (A. Juss. pro jméno Adrien de Jussieu, Burm. f. pro jméno Burman filius, J. F. Gmel. pro jméno Johann Friedrich Gmelin, J. G. Gmel. pro jméno Johann Georg Gmelin, C. C. Gmel. pro jméno Carl Christian Gmelin, S. G. Gmel. pro jméno Samuel Gottlieb Gmelin, Müll. Arg. pro jméno Jean Müller z Aargau).

46A.5.  Existuje-li všeobecně zavedený zvyk krátit určité jméno jiným způsobem, potom je nejvhodnější se tomuto způsobu přizpůsobit (L. pro jméno Linnaeus, DC. pro jméno Augustin Pyramus de Candolle, St.-Hil. pro jméno Saint-Hilaire, R. Br. pro jméno Robert Brown).

Poznámka 1.  Dílo Brummitt & Powell, Authors of plant names (1992) poskytuje jednoznačné standardní zkratky pro velké množství jmen autorů jmen rostlin, která jsou v souladu s tímto doporučením; tyto zkratky byly použity v citacích autorů v tomto Kódu.

Doporučení 46B

46B.1.  Při citaci autora vědeckého jména taxonu by obvykle měla být přijata transliterace jeho jména do latinky tak, jak je uvedena v původní publikaci. Neuvedl-li autor žádnou transliteraci nebo v různých případech použil různou transliteraci svého jména, pak by měla být přijata ta, o níž je známo, že ji autor upřednostňoval nebo používal nejčastěji. Nejsou-li takovéto údaje k dispozici, autorské jméno by mělo být transliterováno v souladu s dostupným mezinárodním standardem.

46B.2.  Autoři vědeckých jmen, jejichž jména nejsou psána v latince, by měli transliterovat svá jména do latinky přednostně (ale ne nevyhnutelně), v souladu s dostupným mezinárodním standardem a kvůli typografické výhodnosti bez diakritických znamének. Vybrali-li si autoři transliteraci svých jmen do latinky, měli by ji pak důsledně používat. Pokud je to možné, autoři by neměli dovolit editorům nebo vydavatelům, aby měnili transliteraci jejich jmen.

Doporučení 46C

46C.1.  Za jménem zveřejněným společně dvěma autory by měla být citována jména obou autorů spojená výrazem „et“ nebo symbolem & [ampersand].

Příklad 1.  Didymopanax gleasonii Britton et Wilson (nebo Britton & Wilson).

46C.2.  Za jménem zvěřejněným více než dvěma autory by měla být autorská citace zkracována na jméno prvního autora, za nímž následuje buď „et al.“, nebo „& al.“ s výjimkou původní publikace.

Příklad 2.  Lapeirousia erythrantha var. welwitschii (Baker) Geerinck, Lisowski, Malaisse & Symoens (in Bull. Soc. Roy. Bot. Belgique 105: 336. 1972) by měla být citována jako L. erythrantha var. welwitschii (Baker) Geerinck & al.

Doporučení 46D

46D.1.  Autoři by měli za každým novým jménem, které zveřejňují, uvádět svá jména a neměli by odkazovat na sebe sama výrazy jako „nobis“ (nob.) nebo „mihi“ (m.).