Článek 60

60.1.  Původní způsob psaní jména nebo epiteta musí být zachován s výjimkou oprav typografických nebo pravopisných (ortografických) chyb a standardizací předepsaných Čl. 60.5 (u/v nebo i/j používaná vzájemně zaměnitelně), 60.6 (diakritická znaménka a ligatury), 60.8 (složené tvary), 60.9 (pomlčky), 60.10 (apostrofy) a 60.11 (koncovky; viz také Čl. 32.6), jakož i Dop. 60H.

Příklad 1.  Ponechání původního způsobu psaní:  Rodová jména Mesembryanthemum L. (1753) a Amaranthus L. (1753) Linné takto psal záměrně, takže způsob psaní nemá být měněn na „Mesembrianthemum“ a „Amarantus“, přestože tyto tvary jsou filologicky vhodnejší (viz Bull. Misc. Inform. Kew 1928: 113, 287. 1928). - Phoradendron Nutt. (1848) nemá být měněn na „Phoradendrum“. - Triaspis mozambica A. Juss. (1843) nemá být měněn na „T. mossambica“, jak je tomu v díle Engler, Pflanzenw. Ost-Afrikas C: 232. 1895. - Alyxia ceylanica Wight (1848) nemá být měněn na „A. zeylanica“, jak je tomu v díle Trimen, Handb. Fl. Ceylon 3: 127. 1895. - Fagus sylvatica L. (1753) nemá být měněn na „F. silvatica“. V případě nového jména se doporučuje přijmout klasický způsob psaní silvatica (Dop. 60E), ale středověký způsob psaní sylvatica není pravopisnou (ortografickou) chybou. - Scirpus cespitosus L. (1753) nemá být měněn na „S. caespitosus“.

*Příklad 2.  Typografické chyby:  Globba „brachycarpa“ Baker (1890) a Hetaeria „alba“ Ridl. (1896) jsou typografickými chybami místo Globba trachycarpa Baker a Hetaeria alta Ridl. (viz J. Bot. 59: 349. 1921).

*Příklad 3.  Pravopisná (ortografická) chyba:  Protože Gluta „benghas“ L. (1771) je pravopisnou (ortografickou) chybou místo G. renghas, jméno by mělo být citováno jako G. renghas L., tak jak je citoval Engler (in Candolle & Candolle, Monogr. Phan. 4: 225. 1883); lidové jméno, které Linné použil jako druhové epiteton, je „renghas“, a ne „benghas“.

Příklad 4.  Chybně napsané Indigofera „longipedunculata“ Y. Y. Fang & C. Z. Zheng (1983) je podle všeho typografickou chybou a jméno má být opraveno na I. longipedunculata.

Poznámka 1.  Čl. 14.11 se zabývá konzervací změněného způsobu psaní rodového jména.

Příklad 5.  Bougainvillea (viz Dodatek IIIA, Spermatophyta, No. 2350) .

60.2.  „Původní způsob psaní“ v tomto Článku znamená způsob psaní použitý tehdy, kdy bylo jméno platně zveřejněno. Nevztahuje se na použití počátečního velkého nebo malého písmene, to je otázka typografie (viz Čl. 20.1 a 21.2, Dop. 60F).

60.3.  Možnost opravit jméno musí být používána opatrně, zvláště pokud se změny týkají první slabiky a především prvního písmene jména.

*Příklad 6.  Způsob psaní rodového jména Lespedeza Michx. (1803) nesmí být změněn, byť připomíná Vincenta Manuela de Céspedes (viz Rhodora 36: 130-132, 390-392. 1934). -Cereus jamacaru DC. (1828) nesmí být změněn na C. „mandacaru“, ikdyž je jamacaru považováno za překroucené lidové jméno „mandacaru“.

60.4.  Písmena w a y, která jsou cizí klasické latině, a písmeno k, které je v tomto jazyku zřídkavé, jsou v latinských jménech rostlin přípustná. Jiná písmena a ligatury cizí klasické latině, která se mohou objevit v latinských jménech rostlin, jako například německé ß (dvojité s), mají být transkribována.

60.5.  Bylo-li jméno zveřejněno v díle, ve kterém jsou písmena u, v nebo i, j použita vzájemně zaměnitelně nebo jiným způsobem, který není slučitelný se současnou praxí (jedno z těchto písmen se nepoužívá nebo se používá jen ve velkých písmenech), potom tato písmena mají být transkribována v souladu se současnou botanickou praxí.

Příklad 7.  Uffenbachia Fabr. (1763), a ne „Vffenbachia“; Taraxacum Zinn (1757), a ne „Taraxacvm“; Curculigo Gaertn. (1788), a ne „Cvrcvligo“.

Příklad 8.  „Geastrvm hygrometricvm“ a „Vredo pvstvlata“ (Persoon, 1801) se píší Geastrum hygrometricum Pers. a Uredo pustulata Pers.

60.6.  Diakritická znaménka se v latinských jménech rostlin nepoužívají. Ve jménech (ať už nových nebo starých) odvozených od slov, ve kterých se takováto znaménka objevují, jsou vynechávána, přičemž je prováděna i nutná transkripce takto změněných písmen; například ä, ö, ü se mění na ae, oe, ue;  é, č, ę na e nebo někdy na ae; ń na n; ř na oe; ĺ na ao. Dieréza [diaeresis] označující, že hláska má být vyslovována odděleně od předcházející hlásky (jako u Cephaëlis, Isoëtes), je přípustná; ligatury -ć- a -ś- označující, že písmena mají být vyslovována společně, jsou nahrazovány oddělenými písmeny -ae- a -oe-.

60.7.  Pokud byly změny pravopisu (ortografie), provedené dřívějšími autory při přijetí osobních, geografických nebo lidových jmen do nomenklatury, úmyslným latinizováním, změny jsou ponechávány s výjimkou koncovek řešených v Čl. 60.11.

Příklad 9.  Valantia L. (1753), Gleditsia L. (1753) a Clutia L. (1753) připomínající Vaillanta, Gleditsche a Cluyta se nemění na „Vaillantia“, „Gleditschia“ a „Cluytia“ Linné úmyslně latinizoval jména těchto botaniků na Valantius, Gleditsius a Clutius.

Příklad 10.  Candolle (1824) pojmenoval Zygophyllum „billardierii“ podle J. J. H. de Labillardičre (de la Billardičre). Zamýšlená latinizace je „Billardierius“ (v prvním pádu), ale koncovka tohoto jména není přijatelná ve smyslu Čl. 60.11, takže správný způsob psaní jména je Z. billardierei DC.

60.8.   Použití složeného tvaru, který je v rozporu s Dop. 60G, v epitetu typu přídavného jména je považováno za chybu, která má být opravena.

Příklad 11.  Jméno Pereskia „opuntiaeflora“ (Candolle, 1828) musí být citováno jako P. opuntiiflora DC. Avšak ve jméně Andromeda polifolia L. (1753) je epitetem předlinnéovské jméno rostliny (Buxbaumova „Polifolia“) použité jako přístavek, a ne jako přídavné jméno; epiteton nesmí být opravován na „ poliifolia“.

Příklad 12.  Jména Cacalia „napeaefolia“ a Senecio „napeaefolius“ jsou citována jako Cacalia napaeifolia DC. (1838) a Senecio napaeifolius (DC.) Sch. Bip. (1845); druhové epiteton se vztahuje na podobnost listů listům rodu Napaea L. (ne „Napea“) a místo koncovky druhého pádu jednotného čísla -ae měla být použita nahrazující (spojující) hláska -i.

60.9.  Použití pomlčky ve složeném epitetu je považováno za chybu, která má být opravena vynecháním pomlčky, s výjimkou případů, kde je pomlčka povolena (je-li epiteton vytvořeno slovy, která obvykle stojí samostatně, nebo jsou-li písmena před a za pomlčkou stejná) (viz Čl. 23.1 a 23.3).

Příklad 13.  Jména, ve kterých má být pomlčka vynechána: Acer pseudoplatanus L. (1753), a ne A. „pseudo-platanus“; Ficus neoëbudarum Summerh. (1932), a ne F. „neo-ebudarum“; Lycoperdon atropurpureum Vittad. (1842), a ne L. „atro-purpureum“; Croton ciliatoglandulifer Ortega (1797), a ne C. „ciliato-glandulifer“; Scirpus sect. Pseudoëriophorum Jurtzev (in Bjull. Moskovsk. Obšč. Isp. Prir., Otd. Biol. 70(1): 132. 1965), a ne S. sect. „Pseudo-eriophorum“.

Příklad 14.  Jména, ve kterých má být pomlčka použita: Aster novae-angliae L. (1753), Coix lacryma-jobi L. (1753), Peperomia san-felipensis J. D. Sm. (1894), Arctostaphylos uva-ursi (L.) Spreng. (1825), Veronica anagallis-aquatica L. (1753; Čl. 23.3), Athyrium austro-occidentale Ching (1986).

Poznámka 2.  Čl. 60.9 se vztahuje jen na epiteta (v kombinacích), a ne na jména rodů nebo taxonů ve vyšších hierarchických úrovních; rodové jméno zveřejněné s pomlčkou může být změněno jen konzervací.

Příklad 15.  Rodové jméno Pseudo-salvinia Piton (1940) nesmí být změněno na „Pseudosalvinia“, ale jméno „Pseudo-elephantopus“ bylo změněno konzervací na Pseudelephantopus Rohr (1792).

60.10.  Použití apostrofu v epitetu je považováno za chybu, která má být opravena vynecháním apostrofu.

Příklad 16.  Lycium „o'donellii“, Cymbidium „i'ansoni“ a Solanum tuberosum var. „muru'kewillu“ mají být opraveny na L. odonellii F. A. Barkley (1953), C. iansonii Rolfe (1900) a S. tuberosum var. murukewillu Ochoa (in Phytologia 65: 112. 1988).

60.11.  Použití koncovky (např. -i, -ii, -ae, -iae, -anus nebo -ianus) v rozporu s Dop. 60C.1 (ale ne 60C.2) je považováno za chybu, která má být opravena (viz také Čl. 32.6).

Příklad 17.  Rosa „pissarti“ (Carričre in Rev. Hort. 1880: 314. 1880) je typografickou chybou místo R. „pissardi“ (viz Rev. Hort. 1881: 190. 1881), to je však považováno za chybu místo R. pissardii Carričre (viz Dop. 60C.1(b)).

Poznámka 3.  Je-li gramatický rod a/nebo gramatické číslo epiteta typu podstatného jména odvozeného od jména osoby nevhodné pro pohlaví a/nebo počet osob, která jméno připomíná, potom musí být koncovka opravena v souladu s Dop. 60C.1.

Příklad 18.  Wolley-Dod (in J. Bot. 69, Suppl.: 106. 1931) pojmenoval Rosa ´ „toddii“ podle „Miss E. S. Todd“; jméno musí být opraveno na R. ´ toddiae Wolley-Dod.

Příklad 19.  Jméno Astragalus „matthewsii“, které věnovali Podlech a Kirchhoff (in Mitt. Bot. Staatssamml. München 11: 432. 1974) Victorii A. Matthews, musí být opraveno na A. matthewsiae Podlech & Kirchhoff; není tedy mladším homonymem jména A. matthewsii S. Watson (1883) (viz Agerer-Kirchhoff & Podlech in Mitt. Bot. Staatssamml. München 12: 375. 1976).

Příklad 20.  Jméno Codium „geppii“ O. C. Schmidt (in Biblioth. Bot. 91: 50. 1923), které připomíná „A. & E. S. Gepp“, musí být opraveno na C. geppiorum O. C. Schmidt.

Doporučení 60A

60A.1.  Odvozuje-li se nové jméno nebo epiteton z řečtiny, přepis (transliterace) do latiny by měl(a) odpovídat klasickému způsobu.

60A.2.  „Spiritus asper“ by měl být do latiny transkribován jako písmeno h.

Doporučení 60B

60B.1.  Je-li nové rodové jméno nebo epiteton podrodu nebo sekce odvozeno od jména osoby, mělo by být vytvořeno následujícím způsobem:

1. Je-li jméno osoby zakončeno samohláskou (kromě -a), připojuje se k němu písmeno -a (Ottoa podle jména Otto; Sloanea podle jména Sloane), je-li zakončeno -a, připojuje se -ea (např. Collaea podle jména Colla) a je-li zakončeno -ea (jako Correa), nepřipojuje se žádné písmeno.
   
2. Je-li jméno osoby zakončeno souhláskou, připojují se k němu písmena -ia, ale je-li zakončeno na -er, pak jsou vhodné koncovky -ia nebo -a (např. Sesleria podle jména Sesler a Kernera podle jména Kerner).
   
3. U latinizovaných jmen osob, která končí -us, tato koncovka se na rozdíl od postupu popsaného v bodech (a) a (b) vypouští (např. Dillenia podle jména Dillenius).
   
4. Slabiky, které nejsou změněné těmito koncovkami, si ponechávají původní způsob psaní, pokud neobsahují písmena cizí latinským jménům rostlin nebo diakritická znaménka (viz Čl. 60.6).

Poznámka 1.  Ke jménům je možno připojit předponu nebo příponu, nebo je změnit anagramem (přesmyčkou) nebo zkrácením. V takovýchto případech jsou považována za odlišná od původních jmen.

Příklad 1.  Durvillaea Bory (1826) a Urvillea Kunth (1821); Lapeirousia Pourr. (1788) a Peyrousea DC. (1838); Engleria O. Hoffm. (1888), Englerastrum Briq. (1894) a Englerella Pierre (1891); Bouchea Cham. (1832) a Ubochea Baill. (1891); Gerardia L. (1753) a Graderia Benth. (1846); Martia Spreng. (1818) a Martiusia Schult. & Schult. f. (1822).

Doporučení 60C

60C.1.  Moderní (neklasická) jména osob mohou získat latinské koncovky a mohou být použita k vytvoření druhových a vnitrodruhových epitet následujícím způsobem (viz ale Dop. 60C.2):

1. Končí-li jméno osoby samohláskou nebo -er, epiteta typu podstatných jmen se tvoří připojením koncovky druhého pádu odpovídající pohlaví a počtu osob, na jejichž počest je epiteton vytvořeno (např. scopoli-i podle jména Scopoli (m.), fedtschenko-i podle jména Fedtschenko (m.), glaziou-i podle jména Glaziou (m.), lace-ae podle jména Lace (ž.), hooker-orum podle jména Hookerových), s výjimkou jmen zakončených na -a, kdy je vhodné přidat v jednotném čísle -e nebo v množném čísle -rum (např. triana-e podle jména Triana (m.)).
   
2. Končí-li jméno osoby souhláskou (s výjimkou -er), epiteta typu podstatných jmen se tvoří připojením -i- (prodloužením kmene slova) a koncovky druhého pádu odpovídající pohlaví a počtu osob, na jejichž počest je epiteton vytvořeno (např. lecard-ii podle jména Lecard (m.), wilson-iae podle jména Wilson (ž.), verlot-iorum podle jména bratří Verlotových, braun-iarum podle jména sester Braunových).
   
3. Končí-li jméno osoby samohláskou, epiteta typu přídavných jmen se tvoří připojením -an- a koncovky prvního pádu jednotného čísla odpovídající gramatickému rodu rodového jména (např. Cyperus heyne-anus podle jména Heyne, Vanda lindley-ana podle jména Lindley, Asplenium bertero-anum podle jména Bertero), s výjimkou jmen osob zakončených na -a, kdy se připojuje -n- a odpovídající koncovka (např. balansa-nus (m.), balansa-na (ž.) a balansa-num (stř.) podle jména Balansa).
   
4. Končí-li jméno osoby souhláskou, epiteta typu přídavných jmen se tvoří připojením -i- (prodloužením kmene slova), dále -an- (odvozovací přípona) a koncovky prvního pádu jednotného čísla odpovídající gramatickému rodu rodového jména (např. Rosa webb-iana podle jména Webb, Desmodium griffith-ianum podle Griffith, Verbena hassler-iana podle Hassler).

Poznámka 1.  Pomlčky v uvedených příkladech jsou použity jen k oddělení odpovídajících koncovek.

60C.2.  Jména osob, která již jsou v řečtině nebo latině nebo již mají dobře zavedené latinizované tvary, by měla při tvorbě epiteta typu podstatného jména obdržet příslušný tvar latinského druhého pádu (např. alexandri podle jmen Alexander nebo Alexandre, augusti podle Augustus, August nebo Auguste, martini podle Martinus nebo Martin, linnaei podle Linnaeus, martii podle Martius, beatricis podle Beatrix nebo Béatrice, hectoris podle Hector). Je třeba se vyhnout zacházení s moderními (neklasickými) jmény tak, jako kdyby patřila do třetí deklinace (např. munronis podle jména Munro, richardsonis podle jména Richardson).

60C.3.  Při tvorbě nových epitet založených na jménech osob by neměl být měněn původní způsob psaní jména osoby, pokud neobsahuje písmena cizí latinským jménům rostlin nebo diakritická znaménka (viz Čl. 60.4 a 60.6).

60C.4.  S předponami a částicemi by mělo být nakládáno takto:

1. Skotský patronymický prefix „Mac“, „Mc“ nebo „M“, který znamená „syn (dotyčného)“, by měl být psán „mac“ a měl by být spojen se zbývající částí jména, např. macfadyenii podle jména Macfadyen, macgillivrayi podle MacGillivray, macnabii podle McNab, mackenii podle M'Ken.
   
2. Irský patronymický prefix „O“ by měl být spojen se zbývající částí jména nebo vynechán, např. obrienii, brienianus podle jména O'Brien, okellyi podle O'Kelly.
   
3. Prefix, který se skládá z gramatického členu, např. le, la, l', les, el, il, lo, nebo který obsahuje člen, např. du, de la, des, del, della, by měl být spojen se jménem, např. leclercii podle jména Le Clerc, dubuyssonii podle DuBuysson, lafarinae podle La Farina, logatoi podle Lo Gato.
   
4. Prefix příjmení označující povýšení do šlechtického stavu nebo kanonizaci by měl být vynechán, např. candollei podle jména de Candolle, jussieui podle de Jussieu, hilairei podle Saint-Hilaire, remyi podle St. Rémy; avšak v geografických epitetech se „St.“ vyjadřuje jako sanctus (m.) nebo sancta (ž.), např. sancti-johannis ze St. John, sanctae-helenae ze St. Helena.
   
5. Pokud jsou německé nebo holandské prefixy považovány za normální součást jména, jako se často stává mimo země jejich původu, např. v USA, mohou být zahrnuta do epiteta, např. vonhausenii podle jména Vonhausen, vanderhoekii podle Vanderhoek, vanbruntiae podle paní Van Brunt, ale v ostatních případech by měla být vynechána, např. iheringii podle jména von Ihering, martii podle von Martius, steenisii podle van Steenis, strassenii podle zu Strassen, vechtii podle van der Vecht.

Doporučení 60D

60D.1.  Epiteton odvozené od geografického názvu je tvořeno přednostně ve tvaru přídavného jména a obvykle má koncovku -ensis, -(a)nus, -inus nebo -icus.

Příklad 1.  Rubus quebecensis L. H. Bailey (podle názvu Quebec), Ostrya virginiana (Mill.) K. Koch (podle názvu Virginia), Eryngium amorginum Rech. f. (podle názvu Amorgos), Polygonum pensylvanicum L. (podle názvu Pennsylvania).

Doporučení 60E

60E.1.  Epiteton v novém jméně by mělo být psáno v souladu s původním způsobem psaní slova nebo slov, od nichž je odvozeno, jakož i v souladu s přijatými pravidly latiny a latinizace (viz také Čl. 23.5).

Příklad 1.  sinensis (ne chinensis).

Doporučení 60F

60F.1.  Všechna druhová a vnitrodruhová epiteta by měla být psána s malým počátečním písmenem, avšak autoři, kteří si přejí použít velká počáteční písmena, mohou tak učinit v případech, jsou-li epiteta přímo odvozena od jmen osob (ať už skutečných nebo mýtických), jde-li o lidová (nebo nelatinská) jména nebo původně o jména rodů.

Doporučení 60G

60G.1.  Složená jména nebo epiteta, která se skládají z částí odvozených od dvou nebo více řeckých či latinských slov, by měla být tvořena, je-li to možné, v souladu s klasickým způsobem (viz Čl. 60.8). Tento způsob je následující:

1. V pravém složeném slově se podstatné jméno nebo přídavné jméno, které není na posledním místě ve složeném slově, upravuje takto:

1. 1. vypouští se pádová koncovka druhého pádu jednotného čísla (latinské -ae, -i, -us, - is; řecké -os, -es, -as, -ous a jeho ekvivalent -eos);
   2. před souhláskou se připojuje spojující samohláska (-i - u latinských částí a -o - u řeckých částí slova).
   3. Velmi časté jsou výjimky a mělo by být přihlíženo ke starším způsobům použití příslušné části složeného slova.

2. Nepravé složené slovo je podstatné jméno nebo slovní spojení typu přídavného jména, s nímž se zachází tak, jako by šlo o jedno složené slovo. V nepravém složeném slově podstatné jméno nebo přídavné jméno, které zde není na posledním místě, je slovo, jež má pádovou koncovku, nepoužívá sa zde tedy upravený slovní kmen.
      Například: nidus-avis (ptačí hnízdo), Myos-otis (myší ucho), cannae-folius (list kany), albo-marginatus (s bílým okrajem) atd. V epitetech, kde je vyjádřeno zabarvení (nádech, odstín), modifikující barva (uvedená na prvním místě) je často v ablativu, protože je zde zamlčená předložka e nebo ex, např. atropurpureus (černěpurpurový) z ex atro purpureus (purpurová s černým nádechem). Jiné tvary byly úmyslně zavedeny, aby byly zdůrazněny etymologické rozdíly v případech, kdy různá slova stojící jako část složeného slova mají stejný tvar, např. tubi- od slova rourka (tubus, tubi , kmen tubo-) nebo od slova trubka (tuba, tubae , kmen tuba-), kde tubaeflorus může znamenat jen trubkokvětý; carici - je tvar slova stojící jako část složeného slova pro slovo papája (carica, caricae, kmen carica-) i pro slovo ostřice (carex, caricis , kmen caric -), přičemž caricaefolius znamená jen s listy, jaké má papája. Takovéto použití druhého pádu jednotného čísla první deklinace při utváření nepravého složeného slova je považováno za chybu, která má být opravena s výjimkou případů, kdy je tím poukazováno na etymologické rozdíly.
   
3. Při tvorbě složených slov se používají i některé nepravidelné tvary. Například: hydro- a hydr- (Hydro-phyllum), kde pravidelný kmen podstatného jména je hydat; calli- (Calli-stemon ), kde pravidelný kmen přídavného jména je calo-; meli- (Meli-osma, Meli-lotus), kde pravidelný kmen podstatného jména je melit-.

Poznámka 1.  Pomlčky v uvedených příkladech jsou použity jen pro vysvětlení. Pravidly použití pomlček v botanických jménech a v jejich epitetech se zabývají Čl. 20.3, 23.1 a 60.9.

Doporučení 60H

60H.1.  Epiteta jmen hub odvozená od rodového jména hostitelské rostliny se píší v souladu s přijatým způsobem psaní tohoto jména. Jiné způsoby psaní jsou považovány za ortografické varianty, které mají být opraveny (viz Čl. 61).

Příklad 1.  Jméno Phyllachora „anonicola“ (Chardon in Mycologia 32: 190. 1940) musí být změněno na P. annonicola Chardon, protože v současnosti je upřednostňován tvar Annona před tvarem „Anona“. – Jméno Meliola „albizziae“ (Hansford & Deighton in Mycol. Pap. 23: 26. 1948) musí být změněno na M. albiziae Hansf. & Deighton, protože v současnosti je upřednostňován tvar Albizia před tvarem „Albizzia“.

Doporučení 60I

60I.1.  Etymologie nových jmen a epitet by měla být vždy uvedena, pokud jejich význam není zřejmý.