Mezinárodní kód botanické nomenklatury
(Tokijský kód)

Pramen: http://nic.savba.sk/sav/inst/botu/SBS1/kod/titul.htm (slovensky)


Předmluva k anglickému vydání

   Nové vydání Mezinárodního kódu botanické nomenklatury je podobně jako předcházející jen v anglickém jazyce (v britské, ne v americké angličtině, pokud existují odchylky). Berlínský kód byl vydán samostatně ve francouzské, německé a japonské verzi a předpokládá se, že Tokijský kód vyjde přinejmenším ve francouzské a německé verzi.

   Tokijský kód se výrazně liší od Berlínského. Příčiny podmiňující tuto odlišnost jsou dvě: první spočívá v uspořádání knihy a jiných technických otázkách, druhá v samotném obsahu.

   Pokud jde o uspořádání, Tokijský kongres souhlasil s vypuštěním větší části původní kapitoly V, nazvané "Ponechání, výběr a zamítání jmen a epitet", přičemž její obsah, pokud již nebyl zahrnut v jiných částech Kódu, byl přesunut do jiných článků, zejména do Čl. 11. Jestiže pět dalších článků ze zbývající části Kódu vypustily předcházející kongresy (dva v Leningradu, 1975 (dnešní Petrohrad - pozn. překl.); jeden v Sydney, 1981; dva v Berlíně, 1987), za Čl. 50 zbylo jen 11 článků, které však byly číslovány až po 76. Z tohoto důvodu a protože pro toto vydání byl připraven zcela nový věcný registr, Ediční komise dospěla k závěru, že v zájmu přehlednosti je přečíslování článků v uvedené části Kódu nevyhnutelné. Přečíslování bylo provedeno ve smyslu obvyklého doporučení Nomenklatorické sekce kongresu, "pokud je to možné, zachovat číslování článků a doporučení", takže byly přečíslovány jen ty články, které následovaly za Čl. 50. Ve změněném pořadí článků si své číslo zachoval často citovaný Čl. 59, zabývající se jmény hub s pleomorfickým životním cyklem. Posledním je nyní Čl. 62, protože rozdělením bývalého Čl. 69 vznikl další (viz níže).

   Ediční komise využila příležitost zpřehlednit i pravidla typifikace a účinného zveřejnění logičtějším uspořádáním Čl. 7-1029-31. Čl. 7 se nyní zabývá všeobecnějšími otázkami typifikace, Čl. 8 typifikací jmen druhů a vnitrodruhových taxonů, Čl. 9 různými kategoriemi typů těchto jmen a Čl. 10 typifikací jmen taxonů ve vyšší úrovni než druh. Čl. 29 nyní hovoří všeobecně o účinném zveřejnění, Čl. 30 se zabývá zvláštními případy a Čl. 31 datem účinného zveřejnění.

   Mezi známějšími přečíslovanými články je bývalý Čl. 63 o nadbytečných jménech, nyní Čl. 52, a bývalý Čl. 69nomina rejicienda, který nyní tvoří Čl. 5657 (viz níže). Uvádíme i tabulkový klíč, který zpřehledňuje změny v číslování článků a doporučení, jakož i jejich jednotlivých odstavců a poznámek mezi Tokijským Berlínským kódem. Mezi Seattleským kódem přijatým v roce 1969 a Berlínskym kódem se číslování článků prakticky nezměnilo. Seattleský kód obsahuje "Klíč k číslování článků a doporučení" pro pět vydání B>Kódu od Stockholmského kódu (1952) po Seattleský kód (1972); Stockholmský kód zahrnuje podobný klíč, který porovnává jeho řazení s Cambridgeskými pravidly(1935).

   V tomto vydání je hlavní část Kódu vytištěna třemi velikostmi písma. Doporučení a poznámky jsou tištěny menším písmem, než pravidla, a příklady nejmenším. Zdůrazňují se tím rozdíly mezi pravidly (v podstatě články), doplňkovým a poradním materiálem (poznámky a doporučení) a z větší části výkladovým materiálem (příklady). Zatímco podstata článků, doporučení a příkladů je vcelku srozumitelná, zvláště nyní, když byly označeny odhlasované příklady (viz níže), úloha poznámek je méně jasná. Poznámky v Kódu, podobně jako články, uvádějí cosi, co je závazné. Od článků se však liší tím, že neuvádějí žádná nová pravidla nebo koncepty, jen vyjadřují cosi, co nemusí být uživateli zřejmé, ale co se na jiném místě Kódu přímo nebo nepřímo řeší.

   Obsah je však mnohem důležitější, než způsob uspořádání nebo forma, ač tyto spíše padnou do oka. Tokijský kongres je významný tím, že velkou většinou hlasů odsouhlasil jak konzervaci druhových jmen, tak i zamítnutí všech jmen, která by mohla způsobit nevýhodné změny v nomenklatuře. Kdo si pamatuje těsné většiny hlasů, kterými byla v Sydney a Berlíně osouhlasena konzervace jmen ekonomicky významných druhů a jmen představujících typ konzervovaného rodového jména, určitě uzná, že v Jokohamě došlo k zásadní změně v botanické nomenklatuře. Kód už není více překážkou, ale povzbuzením k udržení stability nomenklatury (viz také Greuter & Nicolson in Taxon 42: 925-927. 1993).

   V souladu s tím byla omezení konzervace druhových jmen z Čl. 14.2 vyloučena. Konzervace jmen druhů, stejně jako čeledí a rodů, v současnosti slouží jednoduše k "zachování těch jmen, která nejlépe vyhovují z hlediska stability nomenklatury". Po rozhodnutí Tokijského kongresu o úpravě Čl. 69, aby se umožnilo zamítnutí jakéhokoliv jména, "které by mohlo způsobit nevýhodnou nomenklatorickou změnu", by se tento článek vztahoval na dvě výrazně odlišné situace, proto byl rozdělen na dva články. Nový Čl. 56 se zabývá obecnými případy, (t.j. odmítnutím jakýchkoliv nevýhodných změn nomenklatury) a uvádí, jako dříve Čl. 69.2, mechanismy, kterými může být jméno zamítnuto. Nový Čl. 57 se vztahuje na zvláštní případ, na který se dříve omezoval bývalý Čl. 69, t.j. na jména, která byla široce a trvale používána pro taxon nebo taxony nezahrnující jejich typ. Takováto jména nejsou ani nadále k dispozici k použití ve smyslu, který je v konfliktu s jejich současným použitím, pokud nebyl podán a zamítnut návrh, který by tuto otázku řešil s využitím buď ustanovení Čl. 14 o konzervaci jmen, anebo ustanovení nového Čl. 56 o zamítnutí jmen. Rozdělení na Čl. 5657 ještě více zdůrazňuje požadavek Kódu (předtím v Čl. 69.4), aby se jméno nepoužívalo v takovém významu, který je v konfliktu s jeho současným použitím, pokud jeho nové použití neodsouhlasí příslušná nomenklatorická komise.

   Je třeba zvláště zdůraznit, že Nomenklatorická sekce kongresu v Jokohamě, vědoma si důležitosti rozšiřující se sféry působnosti konzervace a zamítání jmen v zájmu stability nomenklatury, přijala rezoluci s následujícím požadavkem:
"Sekce vyzývá Hlavní nomenklatorickou komisi a jejím prostřednictvím všechny stálé nomenklatorické komise, aby plně využívaly možnosti, které Kód poskytuje k zajištění jednoznačnosti a stability nomenklatury." Odpovědnost za zajištění jasnější a stabilnější nomenklatury nesou jednotliví uživatelé Kódu, kteří by měli přispívat tím, že budou předkládat odpovídající návrhy na konzervaci nebo zamítnutí jmen, namísto toho, aby je měnili z čistě nomenklatorických důvodů (viz také rezoluci kongresu).

   Do tohoto vydání Kódu byl zahrnut zcela nový pojem, a to interpretativní typy, které mají sloužit v případě, kdy ustanovený typ nemůže být spolehlivě determinován k přesnému použití jména. V původním návrhu byl pro takovýto dokladový exemplář nebo ilustraci navržen termín "protyp", ale Nomenklatorická sekce kongresu požádala Ediční komisi, aby určila nejvhodnější termín. Komise přijala termín "epityp", protože lépe vystihuje smysl ("stojící nad typem"), a také proto, že termín protyp byl v minulosti užíván v jiných významech. Toto ustanovení je uvedeno v Čl. 9.7 .

   Další významné doplňky, které odsouhlasil Tokijský kongres a byly zahrnuty do Kódu, jsou: možnost používat termín phyllum jako alternativu k termínu divisio (Čl. 4.2); požadavek, že od 1. ledna 2000 se budou muset jména registrovat (za předpokladu, že toto ustanovení schválí XVI. mezinárodní botanický kongres) (Čl. 32.1); zavedení skupiny „odmítnutých děl“, ve kterých se jména určitých kategorií považují za ne platně zveřejněná (Čl. 32.8 a nový Dodatek V);aby bylo jméno nového taxonu fosilních rostlin od 1. ledna 1996 platně zveřejněné, musí být doprovázeno buď latinským nebo anglickým popisem nebo diagnózou, anebo odkazem na takovýto popis nebo diagnózu, t.j. popis nebo diagnóza nemohou být v libovolném jazyku jako dosud (Čl. 36.3). Rozsáhlá revize Čl. 46 vyjasnila okolnosti, kdy je možno v autorské citaci používat výraz "ex", a potvrdila, že předložka "in" a to, co za ní následuje, je bibliografickou a ne autorskou citací. Jedna ze stálých nomenklatorických komisí, uvedených v oddílu III, byla zrušena (Komise pro hybridy) a jedna byla přejmenována (Komise pro houby a lišejníky, nyní Komise pro houby).

   Nomenklatorické sekce jednotlivých kongresů přijaly v některých případech zvláštní příklady ("odhlasované příklady"), aby uzákonily nomenklatorickou praxi v případech, kdy příslušný článek umožňuje různé interpretace anebo ponechává otázku otevřenou. Jeden takovýto příklad přijatý Tokijským kongresem je uveden jako Čl. 8, Příkl. 1 . Vyjasňuje předtím kontroverzní bod, že „kultury trvale konzervované v metabolicky inaktivním stavu“ se mají považovat za "trvale konzervované“ (Čl. 8.2), a proto, ač se zde jedná v určitém smyslu o "živé rostliny nebo kultury", mohou sloužit jako typy. Tím se usměrňuje praxe, kterou přijali zejména taxonomové pracující s kvasinkami. Ačkoliv má Ediční komise obvykle právo vypustit, změnit nebo přidat příklady, toto právo se nevztahuje na odhlasované příklady, které je Ediční komise povinna ponechat bez ohledu na to, zda skutečně ilustrují pravidla, nebo ne. Na návrh, který zazněl v Jokohamě, aby byly odhlasované příklady jasně označeny, je každý takovýto příklad označen hvězdičkou (*).

   Ačkoliv návrhy předložené Tokijskému kongresu na zaručení ochrany jmen (anebo některého atributu jmen, např. typů) na odsouhlasených seznamech ("NCU" návrhy) nezískaly požadovanou 60 % většinu hlasů potřebnou k jejich přijetí, na Nomenklatorickou sekci kongresu mimořádně zapůsobila prospěšnost seznamů druhů v čeledi Trichocomaceae (incl. AspergillusPenicillium) na zajištění nomenklatorické stability v této skupině. V důsledku toho sekce přijala rezoluci, která souhlasí s tím, aby uživatelé jmen z této čeledi dočasně upustili od aplikace Kódu v případech, kdy to bude potřebné: "Vzhledem k tomu, že seznam jmen ´List of Names in Current Use in the Trichocomaceae‘ (Regnum Veg. 128: 13-57. 1994) byl odsouhlasen Mezinárodní komisí pro PenicilliumAspergillus Mezinárodní unie mikrobiologických společností [International Comission on Penicillium and Aspergillus of the International Union of Microbiological Societies (IUMS)], Nomenklatorická sekce vyzývá taxonomy, aby nepřijímali jména, která by konkurovala jménům uvedeným v tomto seznamu anebo která by změnila význam, v jakém byla použita".

   Kromě připojení nového Dodatku V, o kterém je psáno výše, dodatky zůstávají stejné, jako v Berlínském kódu [IAPT nedala souhlas ke zveřejnění Dodatků II - V v tomto překladu Kódu (pozn. překl. z angl. orig.)]. Dodatek I (Čl. H1-H12) se zabývá pojmenováním hybridů, Dodatek IIA je seznamem konzervovaných jmen čeledí řas, hub a kapraďorostů, která jsou konzervována jen proti uvedeným zamítnutým jménům; Dodatek IIB je seznamem konzervovaných jmen čeledí mechorostů a semenných rostlin, která jsou konzervována proti všem konkurujícím jménům, která nejsou uvedena v seznamu; Dodatek IIIA je seznamem konzervovaných rodových jmen a jim odpovídajících zamítnutých jmen; Dodatek IIIB je seznamem konzervovaných druhových jmen a jim odpovídajících zamítnutých jmen; Dodatek IV je seznamem jmen zamítnutých podle současného Čl. 56 (předtím Čl. 69). Uvnitř dodatků byla potřebná určitá restrukturalizace, částečně v důsledku zvýšeného počtu tříd řas, kterých se konzervace týká (v tomto Kódu přibyly dvě takovéto třídy), částečně v souvislosti se současným a předpokládaným rozšiřováním některých z méně rozsáhlých dodatků (zvláště IIIBIV).Ve všech těchto dodatcích se rozlišuje šest velkých skupin, které jsou označeny stejnými velkými písmeny: A - řasy, B - houby, C - mechorosty, D - kapraďorosty, E - semenné rostliny a F - fosilní rostliny. V Dodatku IIIA se pro třídy řas a mechorostů používají podtituly očíslované arabskými číslicemi. Pod těmito nadpisy a podtituly jsou konzervovaná jména uspořádána podle abecedy kromě rodů ze skupiny semenných rostlin, pro které byl zatím ponechán systém číslování a vymezení čeledí podle Dalla Torreho a Harmse. Je jednoznačně řečeno, že v Dodatku III jsou uvedena všechna jména rozsivek pod nadpisem Bacillariophyceae a ne mezi fosilními rostlinami, bez ohledu na to, zda mají fosilní nebo recentní typy a zda rody zahrnují recentní druhy nebo ne.

   Příprava tohoto vydání Kódu se řídila postupem vysvětleným v oddílu III Kódu a tradicemi, které se vyvinuly od Pařížského kongresu v roce 1954. Zveřejněné návrhy na změny byly spolu s komentáři zpravodajů shrnuty v souhrnu návrhů "Synopsis of proposals“ (Taxon 42: 191-271. 1993). Výsledky předběžného písemného hlasování (zaslaného poštou) o těchto návrzích, které jsou sice jen poradním, ale velmi užitečným vyjádřením názorů, byly k dispozici při registraci členů Nomenklatorické sekce Tokijského kongresu v kongresovém centru Pacifico v japonské Jokohamě. Sekce zasedala od 23. do 27. srpna, těsně před řádnými zasedáními kongresu, a rokovala o 321 návrzích týkajících se změn Kódu, ze kterých přijala 82 a dalších 42 nechala k posouzení Ediční komisi. Rozhodnutí Nomenklatorické sekce byla potvrzena rezolucí závěrečného plenárního zasedání kongresu 3. září 1993 (viz níže), čímž se rozhodnutí stala od tohoto data závaznými. Seznam rozhodnutí byl zveřejněn společně s výsledky předběžného písemného hlasování (Taxon 42: 907-922. 1993). Předběžný přepis úplných magnetofonových záznamů ze zasedání Nomenklatorické sekce, které připravili Fred Barrie, Werner Greuter a John McNeill, byl k dispozici všem členům Ediční komise na zasedání v lednu 1994. Celková zpráva o zasedání Nomenklatorické sekce kongresu, zahrnující podstatné části diskusí a komentářů z rokování, byla zveřejněna ve zvláštním svazku (Englera 14. 1994).

   Povinností Ediční komise, která je zvolena Nomenklatorickou sekcí kongresu (podle tradice z těch, kteří se zúčastnili diskusí), je zapracovat rozhodnutí kongresu do Kódu a provést v nich jen čistě redakční úpravy, aby text byl plynulý, neprotiřečivý, přesný a jasný. Složení Ediční komise se obvykle při každém kongresu trochu mění. Ačkoliv obsazení postů předsedy a tajemníka zůstalo nezměněno, neboť Werner Greuter pokračoval v práci jako hlavní zpravodaj Tokijského kongresu a John McNeill jako zástupce hlavního zpravodaje, komisi opustili tři její bývalí členové, a to Riclef Grolle, Frans Stafleu a Ed Voss, z nichž poslední dva pracovali v Ediční komisi vícero funkčních období. Frans Stafleu působil jako zástupce hlavního zpravodaje a tajemník Ediční komise v letech 1954 -1964, jako hlavní zpravodaj a předseda komise v letech 1964 -1979 a jako prezident Nomenklatorické sekce v Berlíně v roce 1987 se vrátil do komise na přípravu Berlínskeho kódu; Ed Voss působil v komisi nepřetržitě od roku 1964, kde byl zástupcem hlavního zpravodaje a tajemníkem komise v letech 1964 -1979, hlavním zpravodajem a předsedou komise na kongresu v Sydney v roce 1981 a členem Ediční komise pro Berlínský kód. Ač jejich zkušenosti chyběly, v komisi velmi dobře pracovali jejich nástupci: Fred Barrie, Missouri Botanical Garden (v současnosti ve Field Museum, Chicago); Per Magnus Jorgensen, University of Bergen; Piers Trehane, Wimborne, Dorset. U.K. (kooptovaný místo Alana Leslieho z Royal Horticultural Society, Wisley, U.K., který byl do komise zvolen v Jokohamě, ale nemohl v ní pracovat). Všichni uvedení se zúčastnili práce komise velmi efektivně.

   Po předcházejícím kolování prvního návrhu textu nového Kódu se Ediční komise setkala ve dnech 2.-7. ledna 1994 v "Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin-Dahlem". Na tomto tradičním a rozhodujícím setkání bylo přítomno všech 11 členů komise. Cílem zasedání bylo najít pro Kód co nejjasnější a nejvýstižnější způsob vyjádření rozhodnutí Nomenklatorické sekce kongresu. Komise se musela zabývat nespočetným množstvím redakčních detailů, aby bylo jisté, že výsledné dílo bude pro všechny uživatele, bez ohledu na jejich mateřskou řeč, jednoznačné. Ediční komise si však uvědomuje, že úplnou jasnost a jednoznačnost je sotva možné dosáhnout. V Kódu mohly ještě zůstat některé nepřesnosti a protiřečivé nebo jinak neuspokojivé formulace. V některých bodech by ale jakákoliv snaha o jejich vyřešení vedla buď k rozšíření anebo k omezení působnosti Kódu podle toho, kdo jak chápe současný text, čímž by Ediční komise překročila své oprávnění.

   Způsob, jakým bývají v tištěném textu zvýrazněna některá anebo všechna vědecká jména, se podstatně liší mezi jednotlivými zeměmi a závisí i na jazykových tradicích. Možná, že v tomto ohledu z toho vyplývaly i rozdíly mezi různými vydáními Kódu. Ve snaze o dosažení jednotnosti byla v SydneyskémBerlínském kódu kurzívou vytištěna všechna jména v hierarchické úrovni čeledi a níže, t.j. ta, pro která je závazný princip priority. Současná Ediční komise je toho názoru, že tento přístup byl v podstatě nelogický. V Tokijském kódu jsou kurzívou vytištěna všechna vědecká jména, která spadají pod působnost Kódu, zatímco neformální označení jsou vytištěna normálním písmem. Např. v Čl.  13.1  (d) jména řádů Uredinales, Ustilaginales atd. jsou vytištěna kurzívou, zatímco neformální jméno skupiny "fungi" ne. Ediční komise je toho názoru, že toto je nejvhodnější forma prezentace v kódu nomenklatury, ale neklade si za cíl zavést ji jako standard, který by měly následovat jiné publikace, jež mohou mít jiné, často dlouholeté editorské tradice.

   Mezi naše hlavní ediční záměry patřila jednotnost v bibliografickém stylu a bibliografických detailech, aby údaje byly jednoznačné a přijatelné pro všechny uživatele. V současnosti jsou k dispozici také pomůcky ke standardizaci, které před několika lety ještě neexistovaly, ale dnes poskytují téměř úplné standardy pro různé kategorie údajů. Při krácení titulů knih jsme se důsledně řídili podle "TL-2" (Stafleu & Cowan, Taxonomic literature, ed. 2; Stafleu & Menega, Taxonomic literature, ed. 2, Suppl. 1 & 2), tituly časopisů jsme krátili podle díla "B-P-H" (Botanico - Periodicum - Huntianum) a jeho dodatku "Supplement" a jména autorů podle díla Brummitt & Powell, Authors of plant names (Royal Botanic Gardens, Kew, 1992). V celém Kódu jsme použili styl citací ze seznamů "Names in Current Use" (NCU), který je tam detailně vysvětlen (viz Regnum Veg. 126: 9-12. 1993). Při množství citací v dodatcích byla tato standardizace velkým úkolem. Zatímco pro většinu konzervovaných jmen čeledí (Regnum Veg. 126) a rodů (Regnum Veg. 129) byly citace v novém stylu k dispozici, pro nomina rejicienda bylo potřebné je přeformulovat. Paul Kirk z International Mycological Institute v Eghamu zajistil standardizaci autorských citací pro všechna ta jména, která mohla Ellen Farr ze Smithsonian Institution, Washington,  získat z databáze Index nominum genericorum. Byla to však jen ta, která byla v databázi výslovně označena jako "nom. rej." (o něco více než polovina z celkového počtu zamítnutých jmen). Zbývající část standardizací vypracoval ručně Norbert Kilian, Berlin, v rámci pracovní smlouvy s IAPT. Rozsáhlou kontrolu dat provedla Brigitte Zimmer, Berlin.

   Aktualizace Dodatků II IV se neomezovala jen na zavedení doplňků a změn zrcadlících se v přijatých návrzích, ale představovala i rozsáhlé ověřování existujících údajů, což v mnoha případech vedlo k větším redakčním úpravám. Tato práce byla provedena ve spolupráci s odborníky, kteří byli členy Ediční komise nebo tajemníky Hlavní nomenklatorické komise. Paul Silva převzal péči o údaje o řasách; Vincent Demoulin se za asistence Waltera Gamse zabýval houbami; Gea Ziljstra poskytla nejen doplňky týkající se mechorostů, ale i mnoho aktualizací a úprav, které byly výsledkem její práce na díle Index nominum genericorum; Dan Nicolson připravil doplňky pro kapraďorosty a semenné rostliny, přičemž pro druhou z těchto skupin poskytl početné doplňky Dick Brummitt; Bill Chaloner převzal odpovědnost za fosilní rostliny. Za velkou a velkorysou pomoc jim všem vyslovujeme poděkování.

   Zatímco rejstřík k Dodatku III, kompletně vypracovaný pomocí počítače, se významně nezměnil, hlavní rejstřík byl zcela zrestrukturalizován a rozdělen do dvou částí (rejstřík vědeckých jmen a věcný rejstřík) s cílem cílem učinit obsah Kódu dostupnějším pro učitele a studenty botaniky i pro ty, kteří Kód používají pravidelně [rejstříky nebyly z prostorových důvodů do tohoto překladu Kódu zařazeny (pozn. překl.do sl.j.)]. Kompletní restrukturalizaci a přepis, které, jak doufáme, budou považovány za výrazné zlepšení oproti předešlým verzím, provedl Piers Trehane. Byla to náročná a vyčerpávající práce, za kterou si zaslouží naše poděkování.

   Konečnou redakci celého textu, včetně dodatků a rejstříků, provedl Werner Greuter v úzkém kontaktu s ostatními členy Ediční komise. Tato práce byla ulehčena existencí faxového a elektronického spojení. Brigitte Zimmer, za asistence Norberta Kiliana při dodatcích, připravila reprodukovatelnou předlohu textu.

   Botanické nomenklatuře neposloužili jen ti, kteří přispěli k vyhotovení tohoto nového vydání Kódu, ale i nespočetní botanici ve stálých nomenklatorických komisích, kteří mezi kongresy nepřetržitě pracují a rokují zejména o návrzích na konzervaci nebo zamítnutí jmen, jakož i ti, kteří jako členové zvláštních komisí zkoumají a hledají řešení těch problémů, které jim postoupila Nomenklatorická sekce předešlého kongresu. Velice pozoruhodným aspektem botanické nomenklatury je velký počet taxonomů, kteří se dobrovolně a velmi efektivně zúčastňují časově náročné práce v neocenitelný prospěch všech těch kolegů, kteří jsou odkázáni na používání jmen rostlin a jejichž jménem jim upřimně děkujeme.

   V konečném důsledku nomenklatuře nevládne byrokracie komisí, ale otevřeně a demokraticky společenství jejích uživatelů, reprezentované registrovanými účastníky mezinárodních botanických kongresů. Tento uživateli řízený proces, jímž je nomenklatura regulována, je pro Kód mimořádně důležitý, a jestliže Kód je "bezzubý" ve smyslu pokut za jeho porušení, jeho použití a prosazování závisí výlučně na konsenzu uživatelů.

   Mezinárodní kód botanické nomenklatury je publikován pod dozorem mezinárodních botanických kongresů.
   Tokijský kongres na svém závěrečném plenárním zasedání přijal tuto rezoluci vztahující se k nomenklatuře:

"Patnáctý mezinárodní botanický kongres, zvažujíc velkou důležitost stabilního systému vědeckých jmen rostlin pro potřeby základních a aplikovaných věd a mnoha jiných oblastí veřejného života a ekonomiky,

zaznamenávajíc s uspokojením nová důležitá zlepšení v Mezinárodním kódu botanické nomenklatury a vyvíjené úsilí v hledání nových cest zvyšování stability a jistoty při použití jmen rostlin

vyzývá rostlinné taxonomy, aby se v době, dokud tato práce pokračuje, vyhýbali nahrazování dobře zavedených jmen z čistě nomenklatorických důvodů, ať už změnou jejich použití anebo kříšením dávno zapomenutých jmen;

rozhodl, že přijímá rozhodnutí Nomenklatorické sekce týkající se Mezinárodního kódu botanické nomenklatury, jakož i jmenování představitelů a členů nomenklatorických komisí, o kterých se usnesla na svých zasedáních ve dnech 22.-27. srpna."

   Tato rezoluce daleko přesahuje tradiční akt schvalování nomenklatorických rozhodnutí a nominací do stálých komisí kongresem. Prostřednictvím Mezinárodní unie biologických věd, pod jejímž patronátem se tyto kongresy konají, vyzývá taxonomy, aby se stali průkopníky nomenklatorické stability. Měli by se vyhýbat změnám provedeným z čistě nomenklatorických příčin, na rozdíl od těch, které jsou výsledkem změny taxonomických koncepcí, a jak doufáme, jsou odrazem pokroku naší vědy.

   Má to snad znamenat, že tento Kód je dokument nepatrného významu, jenž může být odložen bokem pokaždé, když by jeho použití vedlo k výsledkům, které jsou (pro některé) nepříjemné? Rozhodně ne. Kód v současnosti poskytuje velkorysé nové možnosti vyhnout se nomenklatorickým změnám navržením jmen ke konzervaci nebo zamítnutí, a tyto možnosti je třeba využívat. Pokud by nepostačovaly, v budoucnosti možná bude nutno navrhnout a zahrnout do Kódu další.

   Kód je živý a adaptabilní právní soubor a pokud se bude vyvíjet v souladu s měnícími se potřebami a novými úkoly, zachová si svou autoritu a sílu. Doufáme, že Tokijský kód je významným mezníkem v tomto pokračujícím adaptačním procesu.

 

Květen 1994   Werner Greuter, John McNeill


česky  <<  OBSAH  >>  po slovensky


(slovenskou verzi v roce 2000 do češtiny přeložil a graficky pro  http://botankod.aquariana.cz  upravil Vladimír Pelikán)

 

AKVÁRIUM  -  Vladimír  PELIKÁN

AKVARIJNÍ  ROSTLINY

OKRASNÁ  AKVÁRIA